Od pátku teploty den co den šplhají ke 40°C, na zdejší poměry něco nevídaného. Navíc se zcela utišil vítr, který obvykle v noci žene přes ostrov mraky s nimiž přichází vláha. Což nám v posledních pár dnech dává celkem realistickou představu o tom, jak asi vypadá život uprostřed Sahary.

Navíc máme na dnešek naplánovanou betonáž vjezdu, která při odbornosti našich pracovníků a svažitém terénu mezi pozemkem a silnicí představuje poměrně komplikovanou operaci. Jde totiž o to, aby v době dešťů srážková voda beze zbytku stekla na silnici, aniž by nám podmáčela dům. Obstarali jsme Manemu k ruce pomocníka, aby se úplně neudřel a ještě pár týdnů vydržel to vražedné tempo. Mane to pochopil tak, že povýšil a stal se šéfem. Přidavače sekýruje a honí s kolečkem s maltou tak, že nevěříme vlastním očím. A to navzdory tomu, že přidavač je dvakrát tak velký jako on (na fotce v zeleném triku) a navíc prý „rentiér“, neb  pronajímá několik letních bytů. Ano, máte pravdu, taky si rentiéra představujeme trochu jinak. 

Mane, kterému podle všeho velmi imponuje vodováha, se rozhodl, že  „když je teď šéf “ stráví většinu pracovní doby proměřovaním svahu pomocí tohoto přístroje 😆 a Vr. dalo velkou práci přesvědčit ho, že sklon svahu se vodováhou změřit nedá.

Každopádně, velká část dnešní pracovní směny Maneho a přidavače se nesla v duchu debaty o tragédii v Afghánistánu, takže to téma mocně rezonuje i tady, což by člověk tak nějak nečekal.