„Je to dílo vyvolávající úžas a představu, že se muselo zrodit ze snu, a ne z nutnosti spojit nejkratší cestou dvě elektrárny.“

Takto se prý vyjádřila nějaká poetická duše o Caminito del Rey. Tato vpravdě mimořádná turistická stezka vede podél říčky Guadalhorce v těsném sousedství vodní nádrže Conde del Guadalhorce a byla – a asi zůstane – bezkonkurenčně největším zážitkem naší letošní cesty po Španělsku. Trasa měří zhruba 8 km a vede tunelem, cestičkou nad řekou, piniovým lesem, ale hlavně – začáteční a koncový úsek po visuté lávce upevněné na skalní stěně, v některých místech až 100 m nad vodní hladinou. Cesta je jednosměrná, takže se nemůžete jednoduše otočit a vrátit, pokud by vás to „přestalo bavit“ (ale garantujeme, že to se nestane). Spíš jsme si před zakoupením vstupenek kladli otázku, zda to na té skále nebude příliš silný adrenalin, ale vůbec ne! Lávka je tak solidně udělaná, že během celé cesty nepocítíte sebemenší náznak nějakého hrozícího nebezpečí a zcela bez obav se budete kochat okolními scenériemi a pohledy do hloubky na zpěněnou vodu řítící se průrvou ve skalním masívu, které jsou v některých místech skutečně  dechberoucí. Nebylo to tak ale vždy…

Původní visutá lávka byla postavena v letech 1901 – 1905 z nutnosti spojit nejkratší cestou dvě přehrady a současně elektrárny Salto del Gaitanejo a Salto del Chorro, což je současně výchozí a koncový bod trasy. Ve druhé polovině minulého století začala lávka chátrat, nejrůznější dobrodruzi se tím však nenechali odradit a dál se na tuto riskantní cestu vydávali. Do roku 2015, kdy byla dokončena rekonstrukce lávky, na ní přišlo o život přinejmenším 8 lidí, z toho 2 byli stavební dělníci a minimálně 6 turistů. V době výstavby první lávky na počátku 20. století se jednalo o velmi smělý a současně mimořádně komplikovaný projekt. Vzhledem k tomu, že dělníci museli být při práci připoutaní ke skále a viseli nad propastí, bylo nutné najmout namísto stavebních dělníků rybáře, ti byli totiž zvyklí se na svých lodích připoutávat k ráhnoví. 

Už během výstavby chodilo vedoucího inženýra Rafaela Benjumea Burína na stavbu navštěvovat mnoho příbuzných a přátel, kteří se nemohli nasytit překrásných výhledů. Později se Benjumea, sám velký obdivovatel a milovník přírody, rozhodl vylepšit projekt ještě přemostěním průrvy mezi dvěma skalními stěnami. Právě tento můstek nazvaný Balconcillo de los Gaitanes je dnes pravděpodobně  nejfotografovanějším místem celé stezky. Název Caminito del Rey vznikl v roce 1921, kdy po dokončení nádrže Conde del Guadalhorce navštívil místo král Alfonso XIII. a celou trasu osobně prošel.
P.S.: Zájem o stezku je v současné době tak velký, že není možné prostě se rozhodnout a jít. Na internetu si musíte předem zakoupit vstupenky – nejlépe přímo na stránce www.caminitodelrey.info namísto u různých prostředníků, kteří vám cenu různě navýší – a teprve na uvedené stránce se dozvíte, jaký je nejbližší volný termín. Když jsme je kupovali my, byla čekací doba zhruba 3 týdny.