Kontejner stojí v přístavu už šestý den a začaly nabíhat poplatky za prodlení a zabírání prostoru. My k němu nemůžeme, protože není proclený. A proclený není proto, že se vzpíráme zaplatit clo za věci v něm. Podle platného zákona jsou totiž od cla osvobozeny věci, které vezete z jednoho členského státu EU do jiného v případě, že se jedná o věci osobní spotřeby (domácnost) starší než 6 měsíců, ve státě z něhož se přeprava koná jste žili více jak 1 rok a ve státě kam je převážíte plánujete žít taky víc jak 1 rok. My všechny podmínky splňujeme, ale chybí nám dvě zásadní potvrzení: 1) z obecního úřadu v místě posledního bydliště, že jsme se odstěhovali a 2) z konzulátu ČR ve Španělském království, že jsme se přistěhovali. Ponechám bez komentáře, že stěhovací firma nás na nic takového neupozornila.

Takže jsme strávili poslední dva dny pobíháním a popojížděním po úřadech počínaje transportní firmou, která má vyzvednout věci z kontejneru v přístavu a dopravit je do bytu, celní správou, finančním úřadem a místní radnicí a při čekání na chodbách telefonováním na konzuláty ČR ve Španělsku, přičemž místně příslušný konzulát na Tenerife je už několik měsíců zavřený, telefonní číslo na konzulát v Barceloně je neexistující, konzulát na Mallorce má úřední den pouze v úterý… Nakonec se nám podařilo dovolat na konzulát v Madridu, kde nám pracovnice sdělila, že nikdy v životě o podobném potvrzení neslyšela a navíc nás neznají a tedy nám takové potvrzení nemohou vydat. Na dotaz, zda by ho vydali v případě osobní návštěvy odtušila, že i kdyby nás viděli, na skutečnosti, že nás neznají a nemohou vědět, co ve Španělsku zamýšlíme, by to nic nezměnilo. S tím se, upřímně řečeno, nedá než souhlasit. Hovor pak zakončila razantním ujištěním, že české zastupitelské úřady nemají žádnou pravomoc podobná potvrzení vydávat a pokud jsme s výsledkem telefonátu nespokojeni, máme si případně stěžovat na Ministerstvu zahraničních věcí. Vrtá nám hlavou, jak je možné, že pro Němce a Angličany místní konzuláty podobnou službu zajišťují. Je Česko naprosto nepřipravené na vystěhování vlastních občanů, anebo máme prostě jenom smůlu, že jsme z malé země? Každopádně, výsledek našeho dvoudenního snažení je nulový a celním poplatkům se zřejmě nevyhneme…

A jak dopadla návštěva v Haría? Miguel s námi byl hotov za 10 minut. Vyslechl nás, mrknul do počítače, otevřel složku, prohlásil, že v projektu je pár nedostatků, které se musí odstranit a že bude kontaktovat našeho architekta. Ještě nějaké dotazy? Pokud ne, těšilo mě. Pivo odmítl.

Uznejte, že po takových nervácích si člověk musí udělat trochu radost. A kde jinde než v zahradnictví?