… řeč je o garáži, samozřejmě 😆. Velká, prostorná a v mnoha směrech atypická. Tvarem lichoběžník s částečně průhlednou střechou, stropem připomínajícím roubenku a vnitřními stěnami do výše pasu z kamene. Vr. ji vybudoval s minimálními náklady, zato ale s maximálním fyzickým nasazením a poměrně velkou mírou improvizace (např. OSB desky pamatují už kamufláže v roce 2021).  

K našemu velkému překvapení garáž, která byla po dlouhé měsíce skladištěm všeho možného a zdrojem neuvěřitelného čurbesu, odřezků, pilin, kovových špon a cementového prachu, působí po dokončení velmi útulným a současně extravagantním dojmem. Vzhledem k příjemnému chládku uvnitř jsme konečně pochopili, proč nejen tady, ale i v jiných subtropických zemích má spousta lidí garáže zařízené jako obývák či kuchyni a tráví tam v horkých dnech většinu času. My tam – bohužel – sedávat nebudeme, protože Vr. rozhodl, že v garáži mají auta přednost před pohovkou (která by se tam podle mého fantasticky hodila 😆).

Jen škoda, že se nemůžeme pochlubit sousedům ani stavebnímu úřadu, neb stavba je ilegální… 😱

Zabydlování garáže a její pomalá proměna v síň slávy 😆.

Když jsem po dokončení třetí vrstvy nátěru servírovala oběd, žádal mě Vr. o ujištění, že to, co má na talíři, není zbytek barvy 🤣.