… se nesl celý tento víkend. Podle úvodní fotky to vypadá na nekončící siestu, skutečnost však byla o dost  jiná. Vr. celé tři dny montoval a na zdi připevňoval poličky, které já jsem plnila nejrůznějšími předměty, co už nejspíš nikdy nebudeme potřebovat. Dále Vr. (správně) rozhodl, že není nač čekat a je nutno zprovoznit všechny kuchyňské spotřebiče. Já jsem po pravdě spíš ten typ, co kolem každého nového přístroje našlapuje po špičkách a bližší seznámení s ním oddaluje co to jde, protože manuálům zpravidla nerozumím ani v češtině a ze zkušenosti vím, že každá další generace spotřebičů je složitější a sofistikovanější než předešlá.

Tento víkend byl taky ve znamení bouřlivých emocí počínaje těžkou euforií, že se mi po dlouhém souboji s inteligentním displejem (evidentně daleko inteligentnějším než já) podařilo uvést do provozu myčku nádobí – s výjimkou režimu vzdáleného ovládání mobilem 🤣, a konče naprostým zoufalstvím, když se nám kamsi zakutálel poslední šroubek, na kterém záviselo úspěšné smontovaní policové stěny. Tento víkend byl pro nás oba jednou z mnoha zatěžkávacích zkoušek i proto, že práce na zařizování interiéru jsme pravidelně museli přerušovat likvidací havárií nejrůznějšího druhu, namátkou: zablokovaný klíč v novém bezpečnostním zámku, zablokované odpady v jedné z koupelen. Bezkonkurenčně nejhorším okamžikem ale byl ten, kdy jsme zjistili, že zrcadlo nalepené o den dříve, se póóómaličku, ale neodvratně sune po dlaždicích směrem dolů, aniž jsme byli schopni ho zastavit, ale ani ho odlepit a sundat ze zdi. Ale jinak byl víkend fajn, teplý a slunečný 🙂.