Dnes poprvé smíme ven ze svých kotců (my naštěstí! máme kotec velký). Ovšem není to zase tak jednoduché, jak byste si mysleli. Máme přesný „rozvrh“ kdo a kdy smí vyrazit a v každém případě jen 1x denně a na 1 hodinu. Dospělí bez dětí, psů a berlí smí ven mezi 6 a 10 ráno (pro nás noční sovy nepoužitelné 😊) a mezi 20 a 23 večer (už je tma). Invalidé s berlemi a na kolečkových křeslech smí ven mezi  10 – 12 a 19 – 20, a děti mladší 14 let s doprovodem (pouze jednoho ročiče) mezi 12 a 19 hodinou. Při procházce se smíte vzdálit maximálně 1 km od bydliště a v rámci sportovních aktivit (pouze individuální) se můžete „odvázat“ až k hranici obce. Pokud byste měli takové štěstí, že byste žili v obci o méně než 5 000 obyvatelích, tato omezení by se na vás nevztahovala, ale úřady na Lanzarote si evidentně nechtějí komplikovat život a počítat občany a rozhodly, že taková obec na Lanzarote neexistuje. Jakmile skončí „vycházky“ pro určitou skupinu, okamžitě do ulic vyráží cisterny s desinfekcí, kropí chodníky a zdi domů a pracovníci v kombinézách, za které by se nemusely stydět ani protichemické jednotky v Sýrii, začnou důkladně čistit lavičky a zábradlí.

Připadá nám, že to Španělé trochu přehánějí, protože na přímořské promenádě i před vypuknutím pandemie koronaviru chodili lidé v přirozených odstupech minimálně 10 – 20 metrů a vane zde neustálý vítr od moře. Ale oni opatření zjevně berou velmi vážně, protože i jednotlivci na promenádě – široko daleko sami – mají na sobě navlečené veškeré ochranné pomůcky. A asi nemusím dodávat, že se nikdo nekoupe, protože… viz nadpis.