Po několika diskusích, jak urychlit oboustranný pokrok ve španělštině, jsme dospěli k závěru, že to chce buď nějaký intenzívní  kurz –  nejlépe v rozsahu několika hodin denně – anebo se pokusit začít mluvit španělsky i doma. Druhý způsob byl poměrně riskantním experimentem, protože je obecně známo, že vzájemná „výuka“ mezi partnery moc nefunguje a naopak přináší možné třaskavé situace. V našem případě je navíc situace o to legračnější, že jeden, který moc neumí, by měl učit druhého, který taky moc neumí.

Po prvním dnu se ale ukázalo, že to půjde a také, že to bude mít i některé pozitivní momenty. Například jsme si oba uvědomili, jak efektivně a stručně se dají věci vyjádřit. Taky se oba den po dni zlepšujeme v pantomimě, improvizaci a vžívání se do toho, jak uvažuje ten druhý. Oba se sice zatím občas uchylujeme k berličkám typu „la brambóra“ či“ los zedníkos“, ale to je dočasné. Zažíváme velkou radost v okamžicích, kdy si porozumíme a kromě toho se také hodně nasmějeme.

Takže, přátelé, jako recept pro získání nové dimenze ve vztahu vřele doporučujeme přejít na jiný jazyk dorozumívání. Uvidíte sami, kolik legrace si užijete .