Lagomar je na prodej!!! Zatím bylo možné si ho prohlédnout jen po zakoupení vstupenky, teď si ho můžete celý koupit…
Kdo jste na Lanzarote byli a Lagomar navštívili, určitě se mnou budete souhlasit, že se jedná o mimořádně působivý architektonický komplex. Tento svým způsobem unikátní soubor staveb zahrnující rozsáhlý dům, residence k turistickému pronájmu, bazén, okrasné jezírko, bar, butikovou restauraci, zahrady a 2 tenisové kurty, to vše vybudované částečně ve skalních (no, spíš slepencových) stěnách bývalého lomu a propojené soustavou cestiček, schodišť a tunelů, se nedávno objevil na realitních serverech. (Pokud, přátelé, nemáte představu, o co se jedná, v sekci Foto si můžete prohlédnout fotky.)
Komplex navrhl architekt Jesús Soto a inspiroval se přitom principy architektury Césara Manrique. Pro leckterého potenciálního kupce by mohla další mít přidanou hodnotu skutečnost, že zde v 70. letech minulého století v době natáčení dobrodružného filmu podle románu Julese Vernea Tajuplný ostrov pobýval a s přáteli hojné večírky a karetní turnaje pořádal slavný Omar Sharif (film režíroval otec známého španělského herce Javiera Bardema). Dokonce se traduje, že Omar Shariff komplex nějaký čas vlastnil, než jej prohrál v kartách, což však může být jen lákadlo pro potenciální kupce…
Komplex má svým způsobem podobný ráz a atmosféru, jako nedaleko ležící Fundación César Manrique. Takže, přátelé, máte-li přebytečných 7 500 000 € a nevíte kam je investovat, toto je jeden z tipů 😊.
Návštěvníci si v parcích mohou prohlédnout např. kancelář šerifa, saloon, pobočku banky, či telegrafní ústřednu a shlédnout různé dobové výstupy, kromě výše zmíněných soubojů pistolníků a kankánu, třeba přepadení banky. 
Součástí nejdražšího z parků 
Ovšem současně se připravte na to, že vstupné, které jste zaplatili u centrální pokladny, není konečné a nezahrnuje! vstup do některých atrakcí, takže budete-li je chtít navštívit (a pokud ne vy, vaše děti určitě ano! 😆) za každou z nich si dále připlatíte.
Nutno dodat, že v tomto případě nízká cena odpovídala kvalitě 🙈: už ve 3 hodiny odpoledne byli zlití tak, že se sotva drželi na nohou, barman i všichni ostatní zaměstnanci (celkem 5 týpků a nezdálo se, že to hrají), bitka pistolníků měla trvat 20 minut, ale když jsme dorazili do saloonu 5 minut po začátku, bylo nám řečeno, že jsme ji pro dnešek – bohužel – zmeškali, a kankánové tanečnice chyběly úplně 😆.
Ač se jedná na první pohled o velmi nehostinnou krajinu, žije zde mnoho endemických druhů živočichů a rostlin, a – překvapivě – také ptačích druhů. Pro své unikátní přírodní podmínky i nevšední půvab byla poušť Tabernas v roce 1989 vyhlášena chráněnou oblastí (Paraje Natural Protegido). Špatnou zprávou je, že celé toto území je pro jednotlivce, kteří touží poznat poušť samostatně prostřednictvím turistických stezek a bez cestovní agentury, prakticky nedostupné. Tou dobrou je, že mnohé pouštní scenérie uvidíte i z dálnice a četných odpočívadel.
Drsná krása zdejší krajiny přilákala v 60. letech minulého století filmové štáby z celého světa, a tak v exteriérech pouště Tabernas vzniklo mnoho westernů, spaghetti westernů i dobrodružných filmů, které se postupem doby staly ikonickými. Scenérie Tabernas si „zahrály“ např. v trilogii 
Pokud byste, přátelé, měli v úmyslu poušť Tabernas navštívit, mějte na paměti, že například jaro je daleko vhodnější než léto, kdy v celé provincii Almería panují hodně vysoké teploty, natož zde v pouštním terénu, kde běžně dosahují 40º – 48ºC, navíc bez jakéhokoli stínu. Oblast se pyšní víc než 300 dny slunečního svitu v roce a prakticky zde neprší (celkový roční úhrn srážek činí 200-250 mm).
Tajemství, proč americké štáby volily právě poušť Tabernas, tkví v tom, že vypadá jako krajina v Mexiku. Na rozdíl od Mexika se zde však nemusíte obávat jedovatých hadů a škorpiónů, není tu vysoká kriminalita, a Španělé – na rozdíl od Mexičanů – nechovají vůči Američanům zášť.
Že nejste sami, komu se takové exteriéry líbí, zjistíte když vyjedete nahoru na plošinu a uvidíte malé skupinky lidí, v našem případě i dva karavany se stolky a křesílky orientovanými pohledem na ruiny. 
A co je pro návštěvníka asi nejzajímavější: 1) je tu celoročně mimořádně stabilní počasí s velkým počtem slunečných dnů, teplými zimami a minimálními dešťovými srážkami a 2) v laguně se vyskytuje léčivé bahno, které má příznivé účinky ekzémy, alergie, revmatismus, či artróza. Blahodárný vliv má údajně i inhalování aerosolu vypařujícího se z vodní hladiny. Mimořádné kvality zdejší lokality byly známé už v 19. století, kdy si zde začali stavět honosné vily bohatí Španělé z vnitrozemí. Tolik turistické průvodce, popisy cestovních kanceláří a reklamní letáky.
A realita? Když vjedete na poloostrov, ovane vás atmosféra lázeňského lenošení a zmocní se vás prázdninová euforie 🤩. Čím dále však poloostrovem projíždíte, vaše nadšení odpadá a postupně vám zpočátku lákavá představa strávit pár dnů popocházením mezi hotelem, pláží, restauracemi a bary při pohledu na omšelé stavby podél silnice začne připadat spíš skličující… aspoň nám to tak přišlo. Zdá se, že La Manga má nejlepší časy za sebou. Většina kdysi bezesporu velkolepých vil je už trochu omšelá, další vysloveně chátrají a hodně z nich je na prodej. Některé hotely a nákupní centra jsou zavřená – a to nejen před sezónou – počmáraná spreji a několik z nich obývají squatteři 🙈. 
Čím více se blížíte ke konci poloostrova, tím přibývá proluk mezi zástavbou. Pozemky i nemovitosti jsou tady ve srovnání s jinými regiony levné. Pruh země (i silnice) končí mokřinami pár set metrů před protějším břehem, takže laguna není zcela uzavřená. A pozor!, teď to nejdůležitější – léčivé bahno se nevyskytuje v celé laguně ☹, ale prakticky výhradně v oblasti vesnice Lo Pagán, kam se nedostanete z poloostrova, ale naopak podél pobřeží. 
Taky tam mají podchod s působivou nástěnnou malbou ryb v nadživotní velikosti a několik dalších murálů. 
A ještě něco – na jednom z kruhových objezdů můžete vidět repliku jedné z prvních vojenských ponorek na elektrický pohon vybavenou torpédy. Konstrukční řešení navrhl Isaac Peral, vyrobila ji armáda, a na vodu (přesněji řečeno pod vodu) byla spuštěna v roce 1888. Originál je k vidění v Námořním muzeu v Murcii.
Co se týče kvality písku, je překrásný – jemně oranžový a jemňoučký jako pudr. Jen kdyby nebyl tak vlezlý! Z výše uvedeného vyplývá, že se dostane absolutně VŠUDE, takže i povrch veškerých horizontálních ploch ve vašem interiéru je jemně naoranžovělý 🙈… A jasně, i auta jsou jím pokrytá, ale to tady nikdo neřeší 😀.