Příležitost jednou za život
By in

Příležitost jednou za život

Lagomar je na prodej!!! Zatím bylo možné si ho prohlédnout jen po zakoupení vstupenky, teď si ho můžete celý koupit…

Kdo jste na Lanzarote byli a Lagomar navštívili, určitě se mnou budete souhlasit, že se jedná o mimořádně působivý architektonický komplex. Tento svým způsobem unikátní soubor staveb zahrnující rozsáhlý dům, residence k turistickému pronájmu, bazén, okrasné jezírko, bar, butikovou restauraci, zahrady a 2 tenisové kurty, to vše vybudované částečně ve skalních (no, spíš slepencových) stěnách bývalého lomu a propojené soustavou cestiček, schodišť a tunelů, se nedávno objevil na realitních serverech. (Pokud, přátelé, nemáte představu, o co se jedná, v sekci Foto si můžete prohlédnout fotky.)

Komplex navrhl architekt Jesús Soto a inspiroval se přitom principy architektury Césara Manrique. Pro leckterého potenciálního kupce by mohla další mít přidanou hodnotu skutečnost, že zde v 70. letech minulého století v době natáčení dobrodružného filmu podle románu Julese Vernea Tajuplný ostrov pobýval a s přáteli hojné večírky a karetní turnaje pořádal slavný Omar Sharif (film režíroval otec známého španělského herce Javiera Bardema). Dokonce se traduje, že Omar Shariff komplex nějaký čas vlastnil, než jej prohrál v kartách,  což však může být jen lákadlo pro potenciální kupce…

Komplex má svým způsobem podobný ráz a atmosféru, jako nedaleko ležící Fundación César Manrique. Takže, přátelé, máte-li přebytečných 7 500 000 € a nevíte kam je investovat, toto je jeden z tipů 😊.

Tři tématické parky Divokého Západu
By in

Tři tématické parky Divokého Západu

Když pominula éra westernů, dostal někdo dobrý podnikatelský nápad: kulisy tvořené vesměs pouze vnějšími fasádami namísto zbourání dostavět na městečko Divokého Západu. Tak vznikly postupně při dálnici, která vede podél pouště, tři tématické parky. Proč tři? Protože pokaždé se natáčelo o kousek jinde.

Podle míry dostavby budov, věrohodnosti soubojů pistolníků, toho, jak vysoko vyhazují nožky kankánové tanečnice v saloonu 😄, ale také velikosti reklamních poutačů, je odstupňované i vstupné:

  • Oasys Hollywood 23,50 € 
  • Texas Hollywood/Fort Bravo 19,50 € 
  • Poblado del Oeste 12 €.

Návštěvníci si v parcích mohou prohlédnout např. kancelář šerifa, saloon, pobočku banky, či telegrafní ústřednu a shlédnout různé dobové výstupy, kromě výše zmíněných soubojů pistolníků a kankánu, třeba přepadení banky. Součástí nejdražšího z parků Oasys Hollywood je taky aquapark, menší zoologická zahrada a dvě muzea – automobilů a kina, kde si můžete prohlédnout různé exponáty vztahující se k filmům, které tady byly natočeny. Ovšem současně se připravte na to, že vstupné, které jste zaplatili u centrální pokladny, není konečné a nezahrnuje! vstup do některých atrakcí, takže budete-li je chtít navštívit (a pokud ne vy, vaše děti určitě ano! 😆) za každou z nich si dále připlatíte.

V případě parku Poblado del Oeste se nám cenu 12 € za osobu podařilo usmlouvat na 10 € a ještě získat ručně psaný „voucher“ na druhý den „pokud bychom si nestihli vše prohlédnout“ 🤣 (pokladník dobře věděl, že na prohlídku stačí zhruba půl hodiny a jen blázen by se vracel druhý den). Nutno dodat, že v tomto případě nízká cena odpovídala kvalitě 🙈: už ve 3 hodiny odpoledne byli zlití tak, že se sotva drželi na nohou, barman i všichni ostatní zaměstnanci (celkem 5 týpků a nezdálo se, že to hrají), bitka pistolníků měla trvat 20 minut, ale když jsme dorazili do saloonu 5 minut po začátku, bylo nám řečeno, že jsme ji pro dnešek – bohužel – zmeškali, a kankánové tanečnice chyběly úplně 😆.

Tabernas: jediná opravdová poušť v Evropě
By in

Tabernas: jediná opravdová poušť v Evropě

Při pohledu na vyprahlou kopcovitou krajinu rozkládající se zhruba 30 km severně od města Almería, je těžké si představit, že před milióny let byla celá tato oblast zalitá mořem. Okrově zbarvené území v okolí městečka Tabernas je považováno za jedinou skutečnou poušť v Evropě a současně jakési geologické muzeum pod širou oblohou. Jsou tu k vidění neporušené vrstvy usazených hornin, v nichž se dochovaly četné fosílie dávných živočichů a rostlin. Ač se jedná na první pohled o velmi nehostinnou krajinu, žije zde mnoho endemických druhů živočichů a rostlin, a – překvapivě – také ptačích druhů. Pro své unikátní přírodní podmínky i nevšední půvab byla poušť Tabernas v roce 1989 vyhlášena chráněnou oblastí (Paraje Natural Protegido). Špatnou zprávou je, že celé toto území je pro jednotlivce, kteří touží poznat poušť samostatně prostřednictvím turistických stezek a bez cestovní agentury, prakticky nedostupné. Tou dobrou je, že mnohé pouštní scenérie uvidíte i z dálnice a četných odpočívadel.Drsná krása zdejší krajiny přilákala v 60. letech minulého století filmové štáby z celého světa, a tak v exteriérech pouště Tabernas vzniklo mnoho westernů, spaghetti westernů i dobrodružných filmů, které se postupem doby staly ikonickými. Scenérie Tabernas si „zahrály“ např. v trilogii Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966), s Clintem Eastwooem v hlavní roli a hudbou Ennia Morriconeho, Lawrence z Arábie (1962), Kleopatra (1963), Mladý Indiana Jones, Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989), Jak jsem vyhrál válku (1967),  Špinavá hra (1969), Hon (1971), Ztracená jednotka (1966), Zloděj z Bagdádu (1961), Barbar Conan (1982), anebo Exodus (1960), přičemž výčet zcela určitě není kompletní. Stejně impozantní je i seznam jmen slavných hvězd, které zde natáčely. Kromě již zmíněného Clinta Eastwooda to byli např. Peter O´Toole, Gene Hackman, Brigitte Bardotová, Anthony Quinn, Claudia Cardinalová, Alain Delon, Sean Connery, Raquel Welchová, Harrison Ford, Paul Newmann, Elizabeth Taylorová, Richard Burton, John Lennon či Omar Sharif.Pokud byste, přátelé, měli v úmyslu poušť Tabernas navštívit, mějte na paměti, že například jaro je daleko vhodnější než léto, kdy v celé provincii Almería panují hodně vysoké teploty, natož zde v pouštním terénu, kde běžně dosahují 40º – 48ºC, navíc bez jakéhokoli stínu. Oblast se pyšní víc než 300 dny slunečního svitu v roce a prakticky zde neprší (celkový roční úhrn srážek činí 200-250 mm).Tajemství, proč americké štáby volily právě poušť Tabernas, tkví v tom, že vypadá jako krajina v Mexiku. Na rozdíl od Mexika se zde však nemusíte obávat jedovatých hadů a škorpiónů, není tu vysoká kriminalita, a Španělé – na rozdíl od Mexičanů – nechovají vůči Američanům zášť.

A dobrou zprávou nakonec je, že přece jen existuje jedna pěší stezka napravo od dálnice A-92 směrem z Almeríe na Gérgal. Když se po ní vydáte, kromě obdivování krajiny budete mít navíc ještě možnost uvidět několik polorozpadlých venkovních kulis postavených kdysi k některým z výše uvedených filmů.

Opuštěný důl u Mazarrónu
By in

Opuštěný důl u Mazarrónu

… byl nakonec z našeho pohledu daleko zajímavější, než skála v Bolnuevo. Těžba kovů (zinek, olovo, železo, stříbro) zde začala už v době Římanů, a protože měl důl výhodnou polohu v blízkosti moře, těžba po mnoho staletí vzkvétala. S konečnou platností byl důl uzavřen až v 70. letech minulého století, kdy se těžba přestala ekonomicky vyplácet. Známé krvavě rudé jezero je sice vzhledem k postupujícímu suchu již dnes vyschlé, ale i tak má okolí důlních staveb a celé území bývalého dolu hrající duhovými barvami zvláštní, místy až trochu apokalyptický půvab. Že nejste sami, komu se takové exteriéry líbí, zjistíte když vyjedete nahoru na plošinu a uvidíte malé skupinky lidí, v našem případě i dva karavany se stolky a křesílky orientovanými pohledem na ruiny.

Skalní květy v Bolnuevo
By in

Skalní květy v Bolnuevo

… nebo-li umění propagace lokálních zajímavostí. Přímořské městečko Bolnuevo to umí skvěle. V průvodcích se dočtete o místních podivuhodně tvarovaných skalních útvarech připomínajících obrovské květy, takže získáte představu, že se jedná o rozsáhlý komplex skal – nejspíš přírodní park – kolem kterého vede trek. Ve skutečnosti se jedná o jedinou skálu… Ne, že by nebyla pěkná, ale ční z písku u silnice a v těsném sousedství obřího parkoviště… 🤢 

Mar Menor: španělské Mrtvé moře
By in

Mar Menor: španělské Mrtvé moře

Mar Menor, čili Menší či Malé moře, je obrovská laguna u Cartageny/Murcie, jejíž maximální hloubka dosahuje zhruba 6 metrů. Od Středozemního moře ji odděluje úzký, na některých místech jen desítky metrů široký pás země zvaný LaManga (rukáv). A co je pro návštěvníka asi nejzajímavější: 1) je tu celoročně mimořádně stabilní počasí s velkým počtem slunečných dnů, teplými zimami a minimálními dešťovými srážkami a 2) v laguně se vyskytuje léčivé bahno, které má příznivé účinky ekzémy, alergie, revmatismus, či artróza. Blahodárný vliv má údajně i inhalování aerosolu vypařujícího se z vodní hladiny. Mimořádné kvality zdejší lokality byly známé už v 19. století, kdy si zde začali stavět honosné vily bohatí Španělé z vnitrozemí. Tolik turistické průvodce, popisy cestovních kanceláří a reklamní letáky.A realita? Když vjedete na poloostrov, ovane vás atmosféra lázeňského lenošení a zmocní se vás prázdninová euforie 🤩. Čím dále však poloostrovem projíždíte, vaše nadšení odpadá a postupně vám zpočátku lákavá představa strávit pár dnů popocházením mezi hotelem, pláží, restauracemi a bary  při pohledu na omšelé stavby podél silnice začne připadat spíš skličující… aspoň nám to tak přišlo. Zdá se, že La Manga má nejlepší časy za sebou. Většina kdysi bezesporu velkolepých vil je už trochu omšelá, další vysloveně chátrají a hodně z nich je na prodej. Některé hotely a nákupní centra jsou zavřená – a to nejen před sezónou – počmáraná spreji a několik z nich obývají squatteři 🙈.

Čím více se blížíte ke konci poloostrova, tím přibývá proluk mezi zástavbou. Pozemky i nemovitosti jsou tady ve srovnání s jinými regiony levné. Pruh země (i silnice) končí mokřinami pár set metrů před protějším břehem, takže laguna není zcela uzavřená. A pozor!, teď to nejdůležitější – léčivé bahno se nevyskytuje v celé laguně ☹, ale prakticky výhradně v oblasti vesnice Lo Pagán, kam se nedostanete z poloostrova, ale naopak podél pobřeží.

Tři zastávky na Costa Cálida
By in

Tři zastávky na Costa Cálida

Cartagena se rozkládá v malebné podkovovité zátoce obklopené kopci. Největšími lákadly jsou: (nepříliš zachovalé) menší římské divadlo, amfiteátr, foro romano, výhled na město a zátoku z vršku Cerro de la Concepción, a přímořská promenáda, kterou v současné době výrazně hyzdí obří turistické lodě, navíc téměř zcela blokující výhled na zátoku z břehu. Kromě toho můžete v Cartageně navštívit katedrálu a uličky starého města, což je v každém španělském městě klasika. Taky tam mají podchod s působivou nástěnnou malbou ryb v nadživotní velikosti a několik dalších murálů. A ještě něco – na jednom z kruhových objezdů můžete vidět repliku jedné z prvních vojenských ponorek na elektrický pohon vybavenou torpédy. Konstrukční řešení navrhl Isaac Peral, vyrobila ji armáda, a na vodu (přesněji řečeno pod vodu) byla spuštěna v roce 1888. Originál je k vidění v Námořním muzeu v Murcii.

Murcie se může kromě druhé nejvyšší katedrály ve Španělsku a uliček starého města pochlubit ještě např. historickým mostem Puente Viejo, částmi starých maurských hradeb, obří (22 m dlouhou) sochou sardinky v řece Segura a obří (34 m vysokou) sochou Krista kousek za městem na kopci Monteagudo.

Ve městě Almería kromě katedrály, několika dalších kostelů, poněkud zanedbaných uliček starého města a obřího vyhlídkového kola na nábřeží nic jiného neuvidíte.

Gebas: španělské badlands
By in

Gebas: španělské badlands

V bezprostředním okolí vodní nádrže Embalse de Algeciras vznikla v důsledku nedostatku vodních srážek pustá, krémově zbarvená krajina prakticky bez vegetace. Eroze ji dále opracovala, až vznikly zvrásněné hřebeny, údolí a poloostrůvky, které v kombinaci s tyrkysovou vodní hladinou vytvářejí fascinující, až mimozemsky působící scenérii. Barranco de Gebas – jak se toto území nazývá – bylo v roce 1995 vyhlášeno chráněnou lokalitou a je ve Španělsku jedním z nejkrásnějších příkladů tzv. „badlands“.

Ačkoli přehrada leží v těsné blízkosti dálnice z Murcie do Lorca, je poměrně těžké ji samostatně najít, protože navigace vás zavede k zamčené bráně soukromého pozemku s citrusovými sady. Nás nakonec správně nasměroval zaměstnanec blízké benzínky. Na dotaz, zda lokalita stojí za vidění, hodně váhal a pak z něho vypadlo: „Zrovna tohle? Nooo, nevim.“

Holt každému se líbí něco jiného… 😊

Dlouhá cesta ke kráse
By in

Dlouhá cesta ke kráse

Když jsem je na trsu plevele uviděla poprvé, málem to se mnou seklo 😱. TO, co se tam dole při zemi ládovalo maličkými lístky a skřípalo kusadly, mi připadalo TAK hrozivé, že jsem ihned donutila Vr., aby se taky šel podívat a vzal s sebou aspoň rýč… když holt nemáme pušku 😀. Chvíli jsme nad těmi čtyřmi – asi 8 cm dlouhými a necelý centimetr tlustými – vetřelci v naší zahradě bezradně stáli 🤔 a uvažovali, zda je zabít (aby třeba do rána po vzoru afrických kobylek nezlikvidovali veškerou zeleň), anebo dát průchod zvědavosti a pozorovat, co se bude dít dál. 

Kromě těchto sice krásně zbarvených, přesto však příšer, nám po zahradě v posledních měsících poletuje spousta překrásných motýlů, které jsme tu ještě žádný rok neviděli. Večer jsem doma trochu brouzdala po internetu, ukázalo se, že oba jevy spolu zřejmě souvisí, a tedy jasně zvítězila druhá varianta – stát se na chvíli entomologem amatérem 😄.

Housenky jsem chodila pozorovat asi 2 týdny, postupně mi přestaly připadat příšerné a začaly se mi líbit, a hlavně – rychlost, s jakou se zvětšovaly, byla naprosto fascinující! Pak zmizely. Zřejmě se zavrtaly do země, zakuklily, a časem se přemění v motýla, v našem případě nejspíš lišaje pryšcového.

Lišajovéjsou mohutní evropští motýli (anebo motýle?😂) a ten největší z nich – lišaj smrtihlav – je vskutku úchvatný tvor. Už samotná kresba na hrudi motýla připomínající umrlčí lebku v člověku vyvolává otázku, zda se jedná opravdu jen o hříčku přírody… Rozpětí jeho křídel dosahuje až 13 centimetrů, to však zdaleka není všechno: lišaj smrtihlav dokáže letět rychlostí přes 50 km/hod, urazit vzdálenost až 4 500 km, vystoupat do výšky přes 2 000 metrů, nedělá mu problém přeletět Středozemní moře či Alpy. Další z jeho podivuhodných vlastností je schopnost napodobit pach včel, aby nebyl odhalen, když se vkrádá do úlů pro med, který mu chutná natolik, že je ochoten riskovat i život.

Velikost a hrozivý vzhled tohoto motýla byl v minulosti také častým důvodem jeho usmrcení, neboť lidé se obávali, že nosí neštěstí. 

Po calimě...
By in

Po calimě...

… následuje velký úklid. Uklízí celý ostrov. Všichni totiž dostali z Afriky nechtěnou nadílku a mají terasách, záhonech, zídkách a přístupových cestách pískoviště. Určitou výhodou je, že většinou brzy po calimě přijde vydatný déšť, který písek odplaví, možná je to dokonce nějaká meteorologická zákonitost, kdo ví. Ale přesto je dobré venkovní prostory před domem ještě před deštěm aspoň trochu zamést, protože jinak riskujete, že budete posléze uklízet oranžovou kaši.


Co se týče kvality písku, je překrásný – jemně oranžový a jemňoučký jako pudr. Jen kdyby nebyl tak vlezlý! Z výše uvedeného vyplývá, že se dostane absolutně VŠUDE, takže i povrch veškerých horizontálních ploch ve vašem interiéru je jemně naoranžovělý 🙈… A jasně, i auta jsou jím pokrytá, ale to tady nikdo neřeší 😀.