Ano přátelé, tolik turistů v loňském roce navštívilo Kanárské ostrovy. Z toho celou polovinu tvořili Britové. Současně mezinárodní skupina odborníků na životní prostředí a udržitelnost turistického průmyslu publikovala studii, v níž dospěla k jednoznačnému závěru, že pokud počty turistů v příštích letech neklesnou, čeká Kanárské ostrovy nevyhnutelný kolaps infrastruktury, protože na takovéto zatížení nebyla projektovaná a navíc ostrovy ani nedisponují dostatečnými zdroji (nejvážnější je situace s vodou). Nás místních tady totiž trvale žije jen o něco víc, než 2 milióny… 
Dalším velkým problémem jsou odpadky ve volné přírodě, devastace přírodních památek a někdy vyložený vandalismus. Na videu níže se můžete podívat na neukázněného turistu, který přes přísný zákaz vyšplhal na chráněnou tzv. vulkanickou bombu a pak nemohl slézt dolů. Video natočil fotograf Carlos Cantón.
… neb zbývá nespočet mrňavých „štěků“, které někdo musí dodělat. Např. onehdá jsme na pumpu v Haría (funguje i jako neoficiální bazar na použité nářadí) odvezli ruční míchačku na beton, přesvědčeni (mylně 🤣), že s betonováním jsme nadobro skončili. Za tři dny jsem fofrem mazala zpátky na pumpu a úpěnlivě doufala, že se zatím neprodala, protože jsme si uvědomili, že nám chybí ještě jedna zídka 🙈. 
Ale zpátky k „nicnedělání“ – sama velikost parcely nám spolehlivě zajistí pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu. Když k tomu připočtete, občasné koupání v oceánu a pobyt na pláži, výlety, návštěvy přátel, trochu vzdělávání a udržování všeobecného přehledu o světě, tak vám na lelkování zase tak moc času nezbude. A to nemluvím o tom, že Vr. už určitě přemýšlí nad nějakým novým projektem – ať už v oblasti realit, práce na dálku, anebo něco úplně jiného.
Kromě toho má Vr. v plánu sportovat, otužovat se a vyrážet do okolí na dvoukolých i čtyřkolých strojích, aby doplnil testosteron. Já – která sportování nesnáším – budu namísto toho huntovat tělo užitečnou prací na zahradě, tj. pletím, zaléváním, ořezáváním, sázením, postřikováním střídavě herbicidy, fungicidy a insekticidy, hnojením, a sklízením toho, co vyroste na políčku.
Nějaký čas taky bude trvat, než zlikviduju „po svém“ nejrůznější stavební zbytky a odpad. Vr. by všechno šmahem odvezl do sběrného dvora, ale to umí každý … 
Mým nejnovějším nápadem, který se zrodil ve chvíli, kdy jsem se nedávno rozhlížela po našem pozemku a kterým zabiju hned 2 mouchy jednou ranou, je tvořit sochy z kamenů. Jednak takto (jednou v daleké budoucnosti) přeměním naši mega zahradu v botanický a skulpturní park 🤣, a za druhé, zmíněným projektem spotřebuju postupně spousty kamenů, které se tam v současné době porůznu povalují 👍. Z čehož plyne, že po zbytek života mám o zábavu postaráno, a to i v případě, že budu žít opravdu HODNĚ dlouho 😆.
No, a představte si, přátelé, že jsem se náhodou nachomýtla v pravou chvíli na pravém místě – tedy na náměstíčku v Haríi právě v den, kdy pracovníci radnice betlém rozebírali. Prodat mi stromek rezolutně odmítli jako zhola nemožné s odůvodněním, že všechny rostliny jsou zapůjčené a přísně evidované. Navrhli ale jiné řešení: pokud budu schopná do 5 minut přijet autem, „hodí“ mi ji do kufru a může být moje. 🤣
Ačkoli krátkodobí návštěvníci mají dojem, že je Lanzarote skrz naskrz vyprahlým ostrovem, opak je pravdou: zdejší vzdušná vlhkost dosahuje obrovských hodnot a boj s ní je předem prohraný. Místní to vědí a proto tomuto problému nevěnují žádnou zvláštní pozornost, což nás během stavby – a ještě i dlouho poté – značně štvalo. Postupně jsme však pochopili, že ignorovat průvodní jevy vlhkosti je v tomto případě zřejmě vůbec nejlepší přístup, nechcete-li se z toho zbláznit. 
Odměnou za vynaložené úsilí vám budou cestou dolů překrásné výhledy na La Graciosu, skalní masív Riscos de Famara, Playa del Risco, mohutné vlny a hučení oceánu. Dole vás pak čeká jedinečný zážitek koupání na nádherné pláži s jemným zlatavým pískem, kde budete s největší pravděpodobností úplně sami, anebo maximálně s dalšími 2 – 4 lidmi, možná surfaři. Řekněte sami, přátelé, kde tohle dnes zažijete?
Optimální je vyrazit dopoledne, kdy bývá mnohem průzračnější vzduch a tedy daleko lepší viditelnost. Dolů sejdete stínem a na pláž dorazíte v době, kdy Riscos de Famara díky postupujícímu slunci a stínům před vašima očima mění tvar.
Prověřila kvalitu lepených spojů na střeše garáže (3 louže 😩), zda trubky odvádějí dešťovku do nádrží (👍), zda dešťovka z našeho „kruhového objezdu“ odtéká do prostoru uprostřed (👍), zda se nám konečně! podařilo utěsnit skleněnou střechu patia (ani náhodou 😩) a zda čerstvě zasazená cibule přežije takovou potopu (👍).
Abyste si, přátelé, udělali představu o vydatnosti místních dešťů – tyto dvě nádrže – každá o obsahu 200 l – se naplnily dešťovkou ze střechy o ploše 35 m² za necelou hodinku.
Kromě příjemné kavárny je tu několik menších sálů určených pro výstavy či přednášky, a večer se zde občas pořádají koncerty pod širým nebem. Vzhledem k magické atmosféře místa i za dne, musí být zde večery kouzelné. Pokud se ale nekoná žádná hudební produkce, zavírá se – bohužel – už v 17 hodin (což je velká škoda) 🤔.
