Snídaně v altánu
Čtenářský koutek
Odpolední káva. 
Pivko o páté.
Grilovačka
Štítek: jak se buduje zahrada
Vítr prostě neukecáš...
… aneb další stavba před námi 🙈……?
Už druhým rokem se snažíme o vytvoření útulného prostoru, kde by se dalo grilovat, popíjet, sedět s přáteli, číst, či prostě jen tak lelkovat, aniž by vám vítr rval kusy jídla od úst, museli jste na sebe s kamarády hulákat, anebo opakovaně běhat pro časopis až na sousedův pozemek.
Pergola se ukázala k tomuto účelu jako zcela nevyhovující, resp. vhodná na dvě věci 😁. První verzi – plechovou – nám vítr zmačkal na šrot necelou hodinu po jejím vztyčení. Co byste taky chtěli po čínském výrobku určeném zřejmě do asijské mlžné džungle… 
Druhou pergolu jsme tedy sešroubovali z trámků, a utěšovali se tím, že z první pergoly využijeme aspoň střešní plachtu. I tato představa se ukázala jako naivní, a to hned po druhém sezení ve větru, po kterém z plachty zůstaly jen cáry a všechny tyčky, na kterých byla upevněná, vítr rozlámal na kusy (no což, budou se hodit jako podpěry ke stromkům 😂).
Po tomto debaklu jsme se vůči větru zatvrdili a rozhodli se pod pergolou trávit čas jen při bezvětří 😂😂😂. Přátelé, vy kdo znáte povětrnostní situaci na Lanzarote, tak se teď určitě spolu s námi hlasitě smějete a ani trochu vás nepřekvapuje, že za této podmínky jsme si do venkovní kuchyně další 3 měsíce nesedli ani jednou… 😂
A pak se jednoho rána Vr. celý natěšený vzbudil a seznámil mě s řešením, které v noci vymyslel a které mě okamžitě nadchlo stejně jako jeho – přebudujeme pergolu na altán!👌🤗
Vr. nezůstal nic dlužen svému hvězdnému znamení Střelce: za hodinu už nám do Dacie nakládali betonové bloky, za další hodinu je vyskládal mezi trámky pergoly 💪, a po obědě (když realisticky zhodnotil kolik práce, námahy a času si celá akce vyžádá) prohlásil, že žádný altán stavět nebude 😲, betonové bloky odvozí v kolečku sousedovi, koupíme si každý pořádnou zimní bundu, a jestli se mi to nelíbí, ať si altán zbuduju sama 🙄. Howgh. Nato usedl k televizi a ze záznamu si na plné pecky pustil závod F1 v Monte Carlu.
Jakákoli změna - nadlidský úkol
Dosáhnout změny jakéhokoli údaje v libovolné smlouvě, či třeba na kartičce rezidenta, je téměř – a někdy zcela – úkol pro nadčlověka.
Změnu internetového tarifu u Movistar řešíme už od léta, kdy nám poskytovatel (po 6 měsících průtahů) zavedl kabel. Po nesčetných telefonátech, kdy jsme byli vždy ujištěni o tom, že naše žádost o změnu a reklamace přeplatku bude provedena s okamžitou platností (ale nic se nestalo), jsme se vypravili osobně do kanceláře v Arrecife. Tam nám pracovnice s pobaveným výrazem sdělila, že telefonické vyřizování jakéhokoli požadavku nikdy nikam nevede 🤪, na místě sepsala naši žádost a dostali jsme kopii záznamu. To bylo ale taky to jediné a dále se situace vyvíjela úplně stejně – tedy naprostá nečinnost 🤢. Tak jsme si v internetovém bankovnictví stáhli zpátky na účet platby za poslední dva měsíce. A představte si, přátelé, že hned druhý den začal poskytovatel naši žádost o změnu tarifu konečně seriózně řešit 😄. To byl ten lepší případ.
Změnit počet sedadel v pojistné smlouvě naší Dacie ze 2 na 5 se nám naproti tomu nepodařilo vůbec 🤢. Ačkoli 5 míst ve vozidle je zcela nezpochybnitelných a s takovou výbavou jsme vůz koupili, pojišťovna nám stroze oznámila, že daný model je pouze dvoumístný, a proto žádnou změnu neprovede. Nepomohlo ani naskenování technického průkazu, kde je 5 sedadel jasně uvedeno. Při skenování si však Vr. všiml, že techničák obsahuje některé údaje, které neodpovídají skutečnosti 🙈 – např. chybně uvedený objem motoru a označení vozidla… v čemž možná bude háček celého problému. Tudíž, by bylo nutné nejprve u prodejce reklamovat údaje v pět let starém technickém průkazu, a teprve pak se pokusit projednat s pojišťovnou změnu počtu sedadel… a to už je opravdu úkol na několik generací 😂.
To ale není všechno – na kartičkách rezidenta máme už 4 roky špatnou adresu… ostatně jako kdekdo na Kanárských ostrovech. Nové karty totiž vydává pouze státní policie. Pro výměnu je nutné předem si sjednat termín. To lze pouze prostřednictvím internetového portálu. A ten je trvale nedostupný 🙈.
Velmi moudrá rada jak úspěšně začít den:
NENECH SE ROZHODIT PRVNÍM BLBCEM, NA KTERÉHO NATREFÍŠ, BUDE JICH VÍC.
😂😂😂
Tequila, mezcal, či sisal
… co vyrobíte záleží na tom, jaký druh agáve jste zasadili 😊. Agáve je rod mohutných sukulentů pocházejících ze střední Ameriky a Mexika, ve své domovině čítající kolem 200 druhů. Jedná se o monokarpické rostliny, které když dospějí (podle druhu 5 – 9 let) pouze jedenkrát vykvetou, poté se vysemení a uhynou.
Agáve obecná, někdy nazývaná podle místa původu americká, se pěstuje po celém světě jako okrasná rostlina. Stvol se žlutými květy je velmi působivý a může dosahovat výšky téměř 10 metrů. Obyvatelé Kanárských ostrovů někdy suchý stvol po odkvětu používají jako vánoční stromek a zdobí ho.
Z jádra (srdce) agáve, což je středová část po odsekání listů se vyrábí tequila a mezcal. Tequila vzniká z agáve modré a mezcal, který je považován za poněkud lidovější pití ze zhruba 30 druhů agáve zelené. Další rozdíl mezi tequilou a mezcalem spočívá v tom, že pro výrobu mezcalu se srdce agáve vyudí, aby napoj získal kouřovou chuť. Poté se hmota rozdrtí, fermentuje a nejméně 2x destiluje. Srdce dospělé agáve může vážit až 100 kg a lze z něj vyrobit až 65 litrů destilátu. 
Z agáve sisalové se – jak už sám název říká – získává sisalové vlákno. Název sisal je odvozen od mexického města Sisal na Yucatánu.
Agave attenuata
Jedná se o velmi mohutnou rostlinu, která v dospělosti vyvoří dlouhý obří květ neobvyklého ohnutého tvaru dosahující výšky až 3 metrů.
V češtině se jí říká dračí agáve, liščí ocas, či labutí krk. A protože patří k monokarpickým rostlinám, jakmile jednou vykvete a vytvoří semena, odumírá, protože do procesu reprodukce vložila veškerou energii. Agave attenuata má ještě jednu – pro pěstitele – fantastickou vlastnost: na kmínku tvoří nové výhonky i s kořínky (či oddenky)! Takže když výhonek odloupnete, nemusíte se strachovat, zda si je vytvoří.
Framboyano (Delonix regia)
Možná ho znáte spíš pod názvem rudý akát, ohnivý strom případně flamboyant. Ve španělštině se však z nějakého důvodu píše s „r“ namísto „l“. Vyznačuje se nápadnými červenými či oranžovými květy, díky kterým je považován za jeden z vůbec nejkrásnějších stromů. Nejsou to ale jen květy, co vás na první pohled upoutá, skoro stejnou pozornost si zaslouží i střapaté štavnatě zelené listy a tvar stromu připomínající široký deštník. Z výše uvedených důvodů je framboyano ideální jako solitér, aby v plné míře mohla vyniknout jeho krása. A ještě z jednoho důvodu – tvoří mělké kořeny táhnoucí se pod povrchem mnoho metrů, a proto se nedoporučuje zasadit ho blízko zahradních cestiček, potrubí, či bazénu, které by mohl svými kořeny poškodit. 
Framboyano pochází z Madagaskaru a do světa se začal šířit před necelými 200 lety. Roste poměrně rychle, každroční přírůstek může činit až 1 m do výšky a 2 m do šířky.
Další zajímavostí je, že framboyano je alelopatický strom. Že nevíte, co to znamená, přátelé? Já to ještě před několika měsíci taky nevěděla 😀. Ale dnes už můžu „machrovat“ – znamená to, že v jeho bezprostředním okolí neroste žádná jiná rostlina (třeba tráva), protože jeho kořeny vylučují toxiny.
Můj mobil už hodně zažil
Naposledy čekal přes půl hodiny v NÁKUPNÍM KOŠÍKU před obchodním centrem 
, než jsem na cestě zpátky do Maguezu zjistila, že ho nemám.
Pár dnů předtím se celou cestu domů z výletu nedopatřením vezl na PŘEDNÍ KAPOTĚ. Když jsem to vyprávěla dcerce, poznamenala lakonicky, že „to jsi teda moc rychle nejela, mami“ 
.
Při poslední cestě z Česka strávil víc než hodinu! na POLICI V OBCHODĚ S PARFÉMY na pražském letišti (společnost mu dělala moje palubenka a pas ). Když jsem těsně před nástupem do letadla zjistila, co všechno mi chybí 
, chtělo se mi tiše upadnout do bezvědomí a nic neřešit. Pak jsem se z posledních sil zmobilizovala a rychlostí Mach 3 proběhla všechny obchody, ve kterých jsem si krátila čas do odletu. Zajímavé je, že hodina, kdy jsem nic netušíc lelkovala od cukrovinek ke kabelkám, byla naprosto pohodová 
, zatímco vteřiny mezi hrozným zjištěním a okamžikem, kdy jsem všechny 3 věci našla spořádaně ležet tam, kde jsem je v neomluvitelné roztržitosti zanechala, mi téměř přivodily zástavu srdce . Určitě víte o čem mluvím, už jste nejspíš v životě něco podobného taky zažili. Chce se mi věřit, že všechny výše uvedené příhody svědčí spíš o čestnosti převážné většiny lidí, než o tom, že můj mobil je už víc než trochu „out“.
O častém (a dlouhém) hledání mobilu, který jsem odložila NĚKDE na zahradě, toho vím taky hodně. Jen podotýkám, že naše zahrada má přes 5 000 m² a v picónu – natož černých lávových kamenech – se mobil v černém obalu hledá FAKT mizerně, navíc máte-li ještě vypnutý zvuk, aby vás při zahradničení nikdo nerušil.
No, schválně, za jak dlouho mobil na fotkách najdete…
Ani Vráťův přístroj si nemůže být jist svým osudem, pokud se mi dostane do ruky – jako např. onehdá, když jsem ho při odjezdu na nákup odložila navrch plného koše s odpadky, které jsem cestou vyhodila… asi už tušíte. Až když jsme v Arrecife prohledali celé auto a nenašli ho, uvědomila jsem si, že jsem při vyhazovaní odpadků do kontejneru zaslechla TAKOVÉ DIVNÉ BOUCHNUTÍ… Když jsme přijeli domů, hned jsme volali Manemu, který jediný je schopen protáhnout se mezerou v odpadkové nádobě, a ten ho našel a vytáhl 
.
Jak získat vzácnou rostlinu
Další jaro. Postupně získávám další znalosti o zdejší flóře – např., že rod aloe zahrnuje kromě nejznámější aloe vera zhruba 600! dalších druhů; kromě těch prospěšných jsou mezi nimi i některé jedovaté druhy. Na našem pozemku zbývá přes mé neutuchající úsilí ještě „pár“ (asi tak 100 😆) míst, kam by se dalo něco zasadit.
A dostávám se k tomu zásadnímu: hrozně ráda bych vysadila do zahrady aloe africkou, která je tady vzácná (je vzácná všude kromě oblastí jižní Afriky). Občas sice některé zahradnictví jeden kus nabízí, ale vždycky se jedná už o velkou a starší rostlinu za několik set €.
Při poslední návštěvě v jednom zahradnictví mi zahradník – namísto nabídky, že se pokusí sehnat nějaký menší exemplář – „poradil“, jak postupovat, pokud toužím po rostlině, kterou v nabídce nemají: ať prý se porozhlédnu po zahrádkách sousedů a pokud někde nějakou uvidím, nestřeženě se vkradu a vyrýpnu ji 🤔.
Nezbývá než doufat, že v naší zahradě se žádnému sousedovi nic nezalíbí… 🤪
Co teď budete dělat?
🤣🤣🤣
Tento dotaz nám položilo tolik přátel a známých, že na něj musíme zareagovat. Především: ačkoli jsme dostavěli, zatím jsme si nějak nestačili všimnout, že bychom NEMĚLI CO DĚLAT 😆…
… neb zbývá nespočet mrňavých „štěků“, které někdo musí dodělat. Např. onehdá jsme na pumpu v Haría (funguje i jako neoficiální bazar na použité nářadí) odvezli ruční míchačku na beton, přesvědčeni (mylně 🤣), že s betonováním jsme nadobro skončili. Za tři dny jsem fofrem mazala zpátky na pumpu a úpěnlivě doufala, že se zatím neprodala, protože jsme si uvědomili, že nám chybí ještě jedna zídka 🙈. 
Ale zpátky k „nicnedělání“ – sama velikost parcely nám spolehlivě zajistí pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu. Když k tomu připočtete, občasné koupání v oceánu a pobyt na pláži, výlety, návštěvy přátel, trochu vzdělávání a udržování všeobecného přehledu o světě, tak vám na lelkování zase tak moc času nezbude. A to nemluvím o tom, že Vr. už určitě přemýšlí nad nějakým novým projektem – ať už v oblasti realit, práce na dálku, anebo něco úplně jiného.
Kromě toho má Vr. v plánu sportovat, otužovat se a vyrážet do okolí na dvoukolých i čtyřkolých strojích, aby doplnil testosteron. Já – která sportování nesnáším – budu namísto toho huntovat tělo užitečnou prací na zahradě, tj. pletím, zaléváním, ořezáváním, sázením, postřikováním střídavě herbicidy, fungicidy a insekticidy, hnojením, a sklízením toho, co vyroste na políčku.
Nějaký čas taky bude trvat, než zlikviduju „po svém“ nejrůznější stavební zbytky a odpad. Vr. by všechno šmahem odvezl do sběrného dvora, ale to umí každý …
Jak se dá využít přebytečný instalatérský materiál 😆:
Mým nejnovějším nápadem, který se zrodil ve chvíli, kdy jsem se nedávno rozhlížela po našem pozemku a kterým zabiju hned 2 mouchy jednou ranou, je tvořit sochy z kamenů. Jednak takto (jednou v daleké budoucnosti) přeměním naši mega zahradu v botanický a skulpturní park 🤣, a za druhé, zmíněným projektem spotřebuju postupně spousty kamenů, které se tam v současné době porůznu povalují 👍. Z čehož plyne, že po zbytek života mám o zábavu postaráno, a to i v případě, že budu žít opravdu HODNĚ dlouho 😆.
Pokud se mi podaří uskutečnit mé představy, není vyloučeno, že se časem zařadím po bok známého „blázna z Teguise“ jako bláznivá z Maguezu 🤣🤣🤣.
Borovička z betléma
V našem jediném „lese“ jsme přes veškerou snahu na žádný semenáček nenarazili 😢. Vzhledem k zuboženému stavu zdejších kanárských borovic nás to zase ani tak moc nepřekvapilo, klima na Lanzarote (a Fuerteventuře) je totiž diametrálně odlišné od ostatních 5 ostrovů, kde se jim daří.
Štěstí se na nás však usmálo ze zcela nečekaného zdroje – z betléma v Haríi. Už o vánocích jsme obdivovali překrásnou borovičku, která byla součástí výzdoby a koketovali s myšlenkou, zda bychom ji mohli odkoupit.
No, a představte si, přátelé, že jsem se náhodou nachomýtla v pravou chvíli na pravém místě – tedy na náměstíčku v Haríi právě v den, kdy pracovníci radnice betlém rozebírali. Prodat mi stromek rezolutně odmítli jako zhola nemožné s odůvodněním, že všechny rostliny jsou zapůjčené a přísně evidované. Navrhli ale jiné řešení: pokud budu schopná do 5 minut přijet autem, „hodí“ mi ji do kufru a může být moje. 🤣
A tak se taky stalo 👍.
P.S.: Úvahami o prazvláštní kanárské logice jsem se už dávno přestala zabývat, neb to nemá cenu.