Místní kultura sousedských vztahů je poměrně brutální a nese se v duchu sobectví a neskrývané nechuti vyhovět sousedovi. Pro představu: naše ulice je úzká a vyjet z brány je umění i v případě, že je prázdná. Jenže vetšinou navíc na protější straně přímo proti našemu vjezdu parkuje nějaké auto, což dělá z výjezdu vozem manévr hodný mistra světa, čímž chci současně říct, že já to nezvládnu. Postupně jsme tedy oslovili všechny sousedy, zda by mohli zaparkovat o pár metrů dále, ve všech případech nám však bylo řečeno, že sice ano, mohli by, ale proč by to dělali? Ulice je přece veřejné prostranství, každý  si tam může zaparkovat kde chce, a že nemůžeme vyjet ze vrat je náš problém.

Další oblíbenou sousedskou zábavou je přestřižení kabelů elektřiny, telefonní linky či internetu, případně přerušení vodovodního potrubí sousedovi, pokud sítě vedou přes váš pozemek a soused vás naštval. Na tento – zde podle všeho běžný – způsob řešení sousedských sporů nás upozornili všichni pracovníci telekomunikačních sítí, když přišla řeč na tažení kabelu přes cizí pozemek.

Po několika jednáních se sousedy kvůli nějaké maličkosti jsme dospěli k závěru, že se místní neumí – anebo nechtějí – na ničem dohodnout, či dosáhnout kompromisu. Pokud totiž nepřijmete jejich ultimativně přednesený návrh, okamžitě vám začnou vyhrožovat právníky a soudy. To sice už po zkušenostech s jejich urputnou a prchlivou povahou nebereme vážně, ale je to každopádně poučné. Zjistili jsme, že i v rámci Kanárských ostrovů jsou Lanzaroťané (conejeros) považováni za „zvláštní“. Možná je dokonce logické, že se tak drsná a nehostinná krajina otiskla v duších zdejších obyvatel…