V Maguezu kvete čilý směnný obchod – jednotliví sousedé si navzájem směňují přebytky toho, co vypěstovali, a nás už do tohoto systému zahrnuli také. Tedy – my se zatím účastníme pouze na straně přijímání, neb vlastního jsme dosud nevypěstovali nic.

Od jednoho souseda dostáváme petržel kadeřábek a salát velikosti koňské hlavy, který vždycky jíme týden. Druhý nám onehdá přinesl pět krásných odnoží banánovníků, které už nemá na vlastní zahradě kam dát. Zajásali jsme, ještě téhož dne je zasadili k nevábnému plotu a dali jim za úkol co nejrychleji ho svými obřími listy zakrýt. Naproti přes ulici bydlí mladý slovinský hulič Blaž, o kterém se tady povídá, že pracuje jako ajťák pro Google, ale ve stavu v jakém ho zpravidla vídáme, nám to připadá zhola nemožné. Každopádně, Blaž je  zřejmě – pomineme-li jeho údajné IT aktivity – doslova velkopěstitelem všeho možného, už jsme od něho dostali několik bedýnek kaktusů i kvetoucích kytiček, jelikož ale kytičky do našeho konceptu kaktusového království nezapadají, nejspíš je obratem směníme za salát a petržel. Jediné, co zatím Blaž nedonesl a na co stále marně čekáme, jsou sazenice marihuany…😀

Soused Domingo nás přes plot (možná jako úlitbu za kadící holuby) pravidelně zásobuje plody a odnožemi pitaya (dračí ovoce) a jeho manželka Rita zase vajíčky… tedy takto to fungovalo do minulého týdne, než jsme definitivně vyhodnotili, že plašič holubů z Česka je úplně na… k ničemu a dohodli se s Domingem, že na společný plot připevníme  drátěné hroty. Domingo souhlasil, ale Rita se zlobí – od té doby se na nás ani nepodívá, natož, aby zahlaholila, jak se máme. Tudíž s domácími vajíčky se zřejmě na nějaký čas můžeme rozloučit 🤢.

Soused bydlící přes tři domy nás zase obdarovává plody guayaba (prakticky nepoživatelné koule plné mrňavých slizkých peciček) a vínem ze svahů sopky Corona, které chutná, jako zakápnuté destilátem a skoro porazí – doslova v něm pocítíte sílu zemského nitra. Ovšem Mane byl možná tímto vínem odkojen, protože když jsme mu onehdá nabídli doušek, odhodil krumpáč, zvrhnul do sebe naráz 3 deci a ve 30° vedru pokračoval další 2 hodiny v kopání 😀.

Hned od několika sousedů jsme taky dostali odnož aloe, kdybych to věděla, nemusela jsem je kupovat…

Z výše uvedeného vyplývá, že máme doslova morální povinnost co nejdřív založit políčko a začít taky něco pěstovat, abychom v té barterové komunitě obstáli. Když naposledy přišel soused Mario s nějakými přebytky, nasměroval nás zcela jasně: s výmluvným pohledem na naše kaktusové záhony utrousil, ať se vybodneme na krásu a vrhneme se na něco, co se dá sníst 😂.