Po necelých třech letech pobytu na Lanzarote jsme si postupně opravili původní představy o zdejším počasí, se kterými jsme sem přijeli. Těžko říct, zda se počasí mění v důsledku globálních klimatických změn či „chemtrails“, jak je přesvědčeno mnoho místních. Jedno je jisté, zdejší počasí v posledních dvou letech není co bývalo a domácí houfně hořekují, že za padesát let „něco takového“ nezažili.

1) Není pravda, že prší jen 2 – 4x ročně, ale mnohem víckrát. Navíc to většinou není déšť, jaký známe z Česka, ale průtrž mračen podobající se potopě, která přiměla Noea postavit archu. 

2) Není tady ani pořád chladno po celé zimní období ani stále horko po celé letní období. Uprostřed zimy můžete klidně zažít celé týdny horkých letních dní, a naproti tomu v létě zase týdny chladna, zatažené oblohy a neustálého vichru, kdy se truť teploměru nevyšplhá nad 20-22°C. 

3) Calima (jev vznikající jako důsledek horkého větru z jihovýchodu, který přináší jemný písek ze Sahary, kdy se viditelnost sníží na minimum a špatně se dýchá) už nepřichází vždy jen 2 x ročně v únoru a srpnu, ale může přijít úplně jindy i častěji.  

4) Vůbec neplatí, že vítr vane vždy jen ze severu, byť je to směr převažující. 

Jediné, co tedy lze říct o zdejším počasí zcela spolehlivě je to, že v kterýkoli den roku může být prakticky jakkoli: sucho, déšť, větrno, bezvětří, horko anebo zima… 😉