Původní kaplička pocházela z poloviny 18. století a stála na jiném místě. V roce 1970 byl však její stav už tak žalostný, že hrozilo zřícení, a proto bylo rozhodnuto o jejím zbourání. Maguez měl v té době asi 600 obyvatel, a ti se rozhodli uspořádat sbírku na stavbu nového kostela. Nemalým dílem přispěli i bývalí rodáci z různých končin světa, většinou Latinské Ameriky (příběh velmi připomíná někdejší stavbu Národního divadla v Praze). Ti, kdo nemohli dát peníze, přispěli prací. Nový kostel byl postaven podle návrhu Césara Manrique a v roce 1974 vysvěcen (4. prosince 2024 se v Maguezu konaly velké oslavy k 50. výročí nového kostela).Zvláštností interiéru je oltář, který tvoří murál vytesaný ze sopečného kamene, a „obrazy“ z téhož materiálu na bočních zdech tam, kde obvykle visí obrazy svatých. Absence zdobnosti, typické pro většinu španělských  (nejen) kostelů, je velmi osvěžující. Bílé zdi, skořicově zbarvený kámen a jednoduché dřevěné lavice dodávají vnitřnímu prostoru vzdušnost, modernost a eleganci.