Momentálně jsme trochu na rozpacích, protože náš časový harmonogram se hroutí. Zvažujeme, jak naložit s časem, který nám zbývá do zahájení stavby. Počítali jsme s tím, že začneme hrabat základy někdy během léta. Už jsme začali „stříhat metr“ přinesený z IKEA. Jenže…

Před dvěma týdny nás Alejandro – náš architekt – slavnostně informoval, že dokončil základní verzi projektu domu, tzv. proyecto básico a podal na radnici žádost o vydání stavebního povolení. Tudíž jsme to s Vráťou mohutně oslavili. Vzápětí se ale ukázalo, že to bylo předčasné, protože na dotaz kdy tedy podle jeho názoru budeme moct začít se stavbou, přišla studená sprcha v podobě odpovědi: „možná už v listopadu či prosinci“, pokud „všechno poběží jako na drátkách.“ Na moji námitku, že zákon jasně stanoví nejzazší lhůtu pro vydání stavebního povolení 3 měsíce a tedy nevidíme důvod, proč bychom měli tak dlouho čekat, si v dalším mailu spíš jen jakoby pro sebe povzdechl „Ach vy Evropani z kontinentu jste tak netrpěliví, tady to trvá déle, mnohem déle…“ To nás trochu vyděsilo a dále jsme naléhali, co jako bychom mohli dělat, abychom proces urychlili. Přišlo už jen jednoslovné „čekat“.

Takže jsme pochopili, že náš projekt bude teď zřejmě libovolně dlouhou dobu ležet v kanceláři stavebního odboru provincie Haría, než jeho šéf Miguel milostivě usoudí, že nastal čas ho prostudovat. Pak bude přepečlivě kontrolovat každý centimetr projektu, zda vyhovuje veškerým pravidlům místní stavební směrnice a musíme jenom doufat, že nenajde nějaký zádrhel, který by mu umožnil projekt vrátit k přepracování a odložení celé procedury schvalování… Už předem se připravujeme na různé katastrofické scénáře, protože při našem předloňském maratonu po architektonických kancelářích v Arrecife jsme opakovaně slyšeli z úst mnoha architektů, že šéf stavebního úřadu provincie Haría Miguel, je široko daleko vyhlášeným postrachem stavebníků. Nejenže je autorem současné urbanistické směrnice, ale tuto směrnici aplikuje a vykládá pokaždé jinak, s hlavním důrazem na to, aby stavebníkovi co nejvíce zkomplikoval urbanistické řešení. A jako by to nestačilo, ještě k tomu je prezidentem Kolegia architektů na Lanzarote, takže s ním žádný architekt nepůjde do sporu. Dobré, co?