Vr. během posledních dvou let našeho života na Lanzarote už vymyslel několik projektů, které by nám do budoucna měly zajistit bezstarostné stáří nezávislé na státních  penzích. Vůbec prvním jeho nápadem, když viděl úroveň plánování a řízení stavebních firem bylo založit stavební firmu, která by většinu místních strčila do kapsy. Když poté zvážil všechny další faktory – a hlavně viděl zoufalou kvalitu práce místních dělníků – rychle tuto myšlenku zavrhl. Dalšími projekty v různých stupních rozpracovanosti jsou: organizace cyklo či golfových dovolených, případně odborných  soustředění, poskytování kompletního servisu  digitálním nomádům, podnikání v oblasti investičních vozidel, elektromobility, management výstavby domů pro českou komunitu a několik dalších. A pak, jednoho dne, na mě Vr. při kávě zničehonic vybafl otázku: „A jaký podnikatelský projekt jsi vymyslela Ty?“ Tím mě naprosto zaskočil, protože je vám, přátelé, urcitě jasné, že něčemu takovému jsem se za celé dva roky nevěnovala ani na vteřinu ani koutkem mysli 🙈. Zastyděla jsem se, sklopila hlavu a můj zrak padl na talířek se zákuskem. A blesklo mi hlavou, že …. „Mohli bychom vyrábět štrůdl, ten tady moc neznají“, vyhrkla jsem. Já vím, přátelé, že je to proti smělým plánům mého nesmírně činorodého a podnikavého muže přízemní bída, ale já prostě pro velký byznys nemám buňky.

Kupodivu, Vr. se ten nápad nezdál úplně špatný👍 a hned začal kalkulovat cenu vstupních surovin, celkového množství, které bychom reálně mohli prodat (ne v Maguezu či v Haría, ale na celém Lanzarote!!!) a možný zisk na jeden kousek. Jelikož listové těsto je zásadní a zde hodně drahou ingrediencí (cca 2,5 Eur/300 g), strávil Vr. dalších několik dnů na internetu vyhledáváním a porovnáváním strojů na výrobu listového těsta. Já chodila kolem po špičkách, v duchu si nadávala, že jsem ten nápad vůbec kdy vypustila z pusy, a mlčky pozorovala, jak to nabírá směr, se kterým jsem nepočítala. Pak se nějaký čas nic nedělo a když už jsem se skoro uklidnila, přišel Vr. s návrhem, že bychom mohli o víkendu  zkusit vyrobit listové těsto sami, abychom viděli, jak moc je to složité. 

SOBOTA DOPOLEDNE: Na internetu jsem vyhledala recept na „listové těsto podle babičky“ a společně jsme se pustili do akce. Já předčítala seznam surovin a jejich množství, Vr. je na gram přesně vážil a odborně sypal do mísy, já obsluhovala robot, Vr. pak obě součásti budoucího těsta (tukovou a vodovou) zodpovědně uložil do lednice 👍. 

SOBOTA ODPOLEDNE: Položila jsem obě těsta na sebe, Vr. je přeložil, já válečkem rozválela, Vr. znovu přeložil a tak stále dokola… by se to podle receptu mělo dělat. V našem případě se ale asi po čtvrtém přeložení kilová hrouda nadějně se formujících vrstev těsta náhle a zcela nečekaně změnila v nevábnou mazlavou a silně lepivou hmotu, která ulpívala na všem – pracovní desce, válečku, stěrce, rukou, páce vodovodní baterie, podlaze… jedním slovem děs! 👎 Myslím, že právě toto byl okamžik, kdy Vr. poprvé zapochyboval, zda výroba štrůdlu je tím správným podnikatelským projektem, který nám zajistí blahobytné stáří 😆.
SOBOTA VEČER: Poté, co jsme seškrábali zbytky těsta ze všech ploch a předmětů, uložili jsme „to“ na několik hodin do lednice. Pak jsme, vygruntovali kuchyň,  posilnili se sklenkou Fernetu, s velkou nechutí jsme „to“ z lednice zase vyndali,  odhodláni dokončit proces výroby těsta, se kterým jsme odpoledne začali (čím vícekrát se těsto přeloží, tím je výsledek chutnější). Po čtvrtém přeložení nastalo „deja vu“, tedy totéž, co se nám přihodilo odpoledne 👎. Bleskově jsme zvážili dvě možnosti: 1) všechno „to“ i s válečkem a stěrkou vyhodit, anebo 2) pokusit se zahustit tu mastnou a na vše se lepící  kaši moukou. Rozhodli jsme se pro druhou variantu a v 11 hodin večer jsme se dopracovali ke dvoukilové homoli (konečně!!!) pevné hmoty👍.

NEDĚLE DOPOLEDNE: Hmotu tvrdou jako kámen jsem se (už sama, muži jsou pro takové výzvy příliš křehcí 😆) pokusila ještě několikrát přeložit a rozválet, ale hrozilo, že si vymknu rameno, tak jsem to vzdala. 

NEDĚLE ODPOLEDNE: S nasazením všech sil jsem uválela 8 plátů na štrůdl, naplnila je jablky, rozinkami, ořechy atd. a upekla.

Nakonec to byl vlastně happy-end! Těsto dopadlo docela dobře, byť jako listové nechutnalo ani náhodou, spíš jako máslové vánoční cukroví.

A ještě ponaučení: 
– ač jsem letitá, zkušená a nadšená kuchařka, při přípravě listového těsta jsem zcela pohořela;
– ačkoli mezi přáteli je můj štrůdl vyhlášený, Lanzaroťané jej, bohužel, neochutnají; a
– v supermarketu budu napříště pokorně kupovat listové těsto za jakoukoli cenu a děkovat pokladní, že ho vůbec vyrábějí…😆