Přátelé, vy co už jste postavili, právě stavíte, anebo teprve budete stavět asi dobře víte, že je důležité věci spojit!

Při stavbě domu se postupně betonují jednotlivé vrstvy: základový beton, beton do desky, případně vrstva anhydridu na zalití trubek podlahového topení, je-li křivý podklad tak další vrstva samonivelační stěrky, pak lepidlo na dlažbu, atd.

I v Česku platí oblíbené rčení stavbařů: „co je pod betonem není vidět“ a natož tady! Jenže… neplatí to tak úplně, ďábel je totiž skrytý, v detailu!

Kamarád Peter dobře ví, že když zedníci špatně udělají vrchní vrstvu betonu, deska se zkroutí, nespojí s betonem pod ní a při chůzi to pak bude dunět jako v tunelu.

A Peter má pravdu: naši zedníci se vykašlali na solidní očištění betonového podkladu – v duchu hesla já to nezaflákal, tak proč bych to měl čistit “zrovna já”.  Štukatér nakydal na podkladový beton plkance štuku a pak odešel, aniž by po sobě uklidil. Naši zedníci nechali ztvrdlé bílé hromádky tak, jak byly, a jednoduše na ně položili další – finální – vrstvu betonu. Po pár dnech – v pátek – na ni koukám a nevěřím vlastním očím: v betonu se na mě šklebí prasklina dlouhá 4 metry a beton je vzedmutý do mostu, že by pod ním mohly jezdit tramvaje!

A jako na potvoru (ale tak to bývá vždycky), je to zrovna v místě, kde budou velké posuvné skleněné dveře na terasu, a jako by to ještě nestačilo, právě ty mají v pondělí přijít namontovat. Co dělat, od toho jsem tady přece já, šéfhasič všech možných průserů… (pardon). Nezbylo mi tedy nic jiného než v neděli vyrazit na stavbu, tu bouli v podlaze vybourat, odřezat beton, namíchat si speciální opravnou směs a podlahu v celé délce otvoru pro dveře vyspravit. Co vám budu povídat, skvélý program na neděli…

Napsal Vr.