Milí přátelé, pokud už je vám divné, proč jste se poměrně dlouho nedozvěděli nic o tom, co je nového s naší stavbou, a naopak čtete stále jen různé zajímavosti z dovolené a výletů… Tak tedy: nového není NIC a to je právě ten problém. Abychom se z naší momentálně patové situace nepomátli, odjet na dovolenou se ukázalo jako široko daleko nejlepší nápad…

Vlastně se mi o tom vůbec nechce psát, protože nás současný stav velmi frustruje. Kdo nás čte pravidelně, asi si vzpomene, jak optimisticky jsme zlikvidovali různé kamufláže a vesele začali budovat zídky a záhony kolem domu. A do toho se v polovině dubna ohlásil šéf stavebního odboru i. Miguel na závěrečnou inspekci. Odmítli jsme ho a vzápětí přišel z radnice oficiální dopis s druhým termínem návštěvy a douškou, že pokud ho nebudeme akceptovat, třetí už bude za asistence policie. Inu, nezbylo než nakoupit nový materiál, najmout 2 chlapíky, urychleně vybudovat nové kamufláže a pokusit se to všechno stihnout do data, které nám i. Miguel stanovil jako druhou a poslední šanci. 

Onoho památného dne jsem ho viditelně naštvala hned při příchodu požadavkem, aby si uvnitř domu na boty, ve kterých přišel, nasadil chrániče. A protože si s sebou žádné nepřinesl (zřejmě ho až dodnes všichni ve svých domech nechali špacírovat v botách z ulice!!!) musel se zout. Prošel dům, udělal si pár poznámek, obul se, vyšel před dům a upřímně se podivil, že se z parkoviště nedá jít do zahrady. A poté, co jsme mu osvěžili paměť poznámkou, že vchod do zahrady z parkoviště nám on sám výslovně zakázal pod hrozbou neudělení stavebního povolení, podivil se podruhé. 

Cestou na terasu musel znovu projít domem (a znovu se zout a obout), a poté ještě potřetí, aby se dostal zpátky na parkoviště. Vzhledem k tomu, že měl vysoké šněrovací boty, zabrala mu tato činnost asi polovinu celé doby inspekce. U vrátek nám „na půl huby“ sdělil, že některé věci neodpovídají projektu a bude zapotřebí je buď zlegalizovat či „napravit“. Písemnou zprávu že obdržíme „do pár dnů“. 

Od inspekce už mezitím uplynuly skoro dva měsíce a, samozřejmě, do dnešního dne žádný dopis z radnice nedorazil. Ale otázky v nás vyvolává i to, zda to budeme my, kdo se bude rozhodovat mezi legalizací a nápravou, a hlavně – co přesně se myslí termínem „náprava“?