Nebojte se, nezbláznila jsem se. Jedná se o název britského filmu z roku 1964 (Hot Enough for June), který včera večer dávali na jednom španělském kanálu. Přestože tato stará britská špionážní komedie (inspirovaná úspěchy prvních bondovek) nemá s Lanzarote vůbec nic společného, rozhodla jsem se věnovat jí dnešní příspěvek. Většina děje se totiž odehrává „v Praze“, přičemž jste-li rodilý Pražák (a možná nejen) okamžitě poznáte, že v Praze se exteriéry rozhodně nenatáčely, spíš někde v Itálii. A za chvíli vám záběry dají za pravdu – pokud jste někdy navštívili Padovu, podle oválného náměstí Prato della Valle ji neomylně poznáte. 

To nejzajímavější (a současně nejsměšnější) na celém filmu ale asi je, jak si britští tvůrci představovali reálný socialismus v dialozích a reáliích, a že jim některé slovanské národy naprosto splývaly – např. v nočním klubu folklórní skupina v ruských rubáškách tančí kozáčka, na pivních slavnostech chodí lidé v polských a tyrolských krojích, o zmatku v diaktirických znaméncích v nápisech – např. PŎSTA – ani nemluvě .

Máte-li ale občas v záplavě dnešních thrillerů, sci-fi a reality show chuť pro změnu na milý a nenáročný film, pak při tomhle se chvílemi budete dobře bavit tím, jak rozdílně od skutečnosti zobrazili autoři život v Česku v 60. letech. Navíc v něm hrají herci, na které se pěkně kouká (Dirk Bogarde a Sylva Koscina, pro kterou to byl debut v anglosaské kinematografii).