Poté, co nám montážní firma sdělila cenu za montáž jedné skříně (zakoupili jsme 3), usoudili jsme, že takový majlant se dá utratit lepším způsobem a smontujeme si je sami – času máme dost, Vr. je technicky mimořádně zdatný a já v podávání šroubků, plechovek nealko piva a poskytování nevyžádaných rad nepřekonatelná.

Když jsme první skříň montovali třetí den, cena 120 € za kus nám přestala připadat výrazně přemrštěná a naše rozhodnutí se nám naopak začalo jevit jako lehce neuvážené. Další dvě skříně už nám ale šly od ruky daleko lépe a rychleji, protože jsme pochopili systém montáže. Takže kdyby bylo nejhůř, tak už víme čím bychom se tady uživili 😆.

Náš vztah tuto zatěžkávací zkoušku ustál na jedničku. A mimoto jsem, dívky, učinila jeden pozoruhodný poznatek: když jsem JÁ nějaký díl správně přiložila či přišroubovala, Vr. si pochvaloval jak NÁM to skvěle jde. A pokaždé, když jsme SPOLEČNĚ něco udělali blbě, Vr. podotkl, že jsem to zvorala JÁ. Zajímavé…