Timanfaya, aneb jen kvůli koupání na Lanzarote nejezděte

Timanfaya, aneb jen kvůli koupání na Lanzarote nejezděte

Ne, že by tu nebyly krásné pláže… a dokonce si můžete oproti mnoha jiným destinacím vybrat z pláží s pískem bílým, žlutým, barvy bílé kávy či antracitovým. Ani turistické rezorty všech kategorií tady nechybí, ačkoli jich není zdaleka tolik, jako například na Gran Canarii či Tenerife. To je zčásti dáno skutečností, že Lanzarote bylo v roce 1993 vyhlášeno biosférickou rezervací UNESCO. Z našeho pohledu je to pro ostrov požehnání. Situace v některých rezortech na Gran Canaria a Tenerife je totiž varující a budí soucit s místními obyvateli. Pokud se však chcete „jen koupat“, Lanzarote vás možná zklame a měli byste  se raději rozhodnout pro nějakou jinou (a mnohem bližší) destinaci. Lanzarote totiž nabízí především krajiny jako z jiné planety, jejichž barevné spektrum vám vyrazí dech, mořské laguny uprostřed sopečných skalek, vlny letící kolmo vzhůru po strmých útesech, lávové skulptury a tunely, procházky a túry tak blízko lávovým vyvřelinám, jako stěží někde jinde na světě.

  • Timanfaya – vulkanický národní park a hlavní lákadlo celého ostrova. Park si lze prohlédnout jen z okénka vyhlídkového autobusu s oficiálním průvodcem, který na několika místech zastaví. Mimo jiné i u restaurace El Diablo, kde si můžete pochutnat na mase připravovaném na lávových kamenech (místní lidé ale říkají, že se zde už hotové maso jen přihřívá😊)  a také budete svědky malé show demonstrující, že jádro Země je žhavé a na Lanzarote zatraceně blízko povrchu. Obojí jsou nezakrytě a prvoplánově turistické atrakce, stejně tak jako možnost projížďky na velbloudech o kousek dál po silnici směrem na Yaiza. Ovšem i v případě, že neabsolvujete oficiální trasu parkem, můžete se dosyta pokochat vnitrozemím ostrova pokrytým relativně čerstvými lávovými proudy, poli a krátery pocházejícími ze sopečných erupcí, které začaly v roce 1730 a trvaly téměř sto let až do roku 1824. Nejlepší pohledy nabízejí  trasy: Yaiza – Mancha Blanca, Macher – Mancha Blanca (na této silnici je i pár malých parkovišť, kde můžete nechat auto a podniknout procházky/cyklistické výlety do okolí), Masdache – La Vegueta (silnice horší kvality). Co se týče dojmů – kolik lidí, tolik názorů. Většinu návštěvníků unikátní pohledy zblízka na nařasené lávové formace a masívní rozlámané desky naprosto fascinuje a uvádí v úžas, mnoho z nich ale současně hluboko v nitru pociťuje mírný neklid až děs z této pekelné krajiny.
    Víc obrázků v sekci Foto – Ohňové hory.