Díky „byznysu“ s paletami jsme se mimo jiné seznámili s několika zdejšími hrnčíři, kteří si palety odváželi ve velkém jako topivo pro své pece. Taky s „otcem“ lanzarotských hrnčířů a nejznámějším z nich. Jmenuje se Aquilino, má dílnu poblíž vesničky Ye a vyrábí keramiku stejným způsobem jako se vyráběla už v neolitu. Na Kanárských ostrovech má tento typ keramiky historii dlouhou 3 000 let. Sám Aquilino díky svým dlouhým vlasům vypadá taky trochu jako člověk z doby neolitu. Za surovinu používá výhradně místní sopečnou zeminu (spíš prach), kterou po prosetí smísí s vodou – případně rudým či černým sopečným prachem kvůli dosažení specifické barvy – a vlastnoručně uhněte.

V roce 2015 získal zdejší prestižní titul „Umělec roku“ a byl o něm natočen německý dokument.

Většina keramiky, kterou ve své dílně vyrobí, je určena pro trhy v různých městečcích, navštěvovaných téměř výhradně turisty. Jelikož se jedná vesměs o robustní mísy, džbány a tvary různých mořských lastur – tedy v žádném případě ne o suvenýry miniaturních rozměrů – a 99 % turistů cestuje leteckou dopravou, docela by nás zajímalo, kolik výrobků prodá. 

Vzhledem k mimořádnému zájmu – až úprku  – místních hrnčířů pro palety – potažmo dřevo, které pro své pece potřebují neustále, nás s Vr. překvapuje, že zatím zřejmě nikdo z nich nezjistil (ani nepátral po tom), že tady existuje firma zbavující se „za odvoz“ použitých a poškozených palet po náklaďácích. Jinak by se přece obrátili přímo na ni tak, jako jsme to udělali my…