Region Garrotxa (španělsky La Garrocha) v provincii Girona v severovýchodním Katalánsku je jakousí vzdálenou příbuznou našeho ostrova – je to totiž také sopečné území. Na rozdíl od Lanzarote zde však erupce proběhly ve velmi dávných dobách – k poslednímu výronu lávy došlo před zhruba 120 000 lety – takže ve zvlněné krajině porostlé pastvinami a lesy na první pohled sopky rozhodně nerozpoznáte. V průvodcích se každopádně uvádí, že se jedná o jednu z nejlepších ukázek dávné sopečné činnosti v celé Evropě. Na 12 000 ha zdejšího přírodního parku lze prý spatřit (spíš vytušit) celkem 38 sopečných kuželů.

Můžete taky navštívit několik cenných historických městeček. My se o to pokusili a zde je výsledek:

• Olot: lilo tak, že jsme ani nevystrčili nos z auta,
• Besalú: na okamžik přestalo pršet, tak jsme vyrazili na prohlídku, ale nejlépe se nám líbila káva v kavárně na náměstí 😀,  
• Camprodon: opět lilo jako z konve, ale aspoň jsme z auta zahlédli pěkný kamenný most vzdáleně připomínající ten v Mostaru a pár dalších historických budov,

  

• Castellfollit de la Roca: miniměstečko o rozloze necelého 1 km², vystavěné na  bazaltovém skalním ostrohu zhruba kilometr dlouhém a vystupujícím 60 m nad okolní terén. Nejponuřeji a současně nejimpozantněji působilo zdola a v zásadě jsme měli velké štěstí, že se nám ho podařilo projít, aniž jsme výrazně zmokli.
  
  
• Santuario del Far je klášter vybudovaný na stolové hoře tyčící se nad okolní krajinu. Bohužel, zdola není vidět klášter nahoře a shora zase kolmé skalní stěny padající dolů. Jeho výjimečnost tak nejlépe vynikne na snímcích z dronu. 
• Poblíž městečka Banyoles je ještě jedna zajímavost: Bosc de Can Ginebreda, les – resp. muzeum pod širou oblohou – plný erotických soch. Tuhle poslední atrakci jsme vynechali, protože po dni plném zážitků (a vytrvalého deště) jsme na erotiku neměli ani pomyšlení 😀.
  

Poučení: překročení hranic do Španělska samo o sobě není žádnou garancí lepšího počasí…