Jednou se bude tyčit do výšky v místech, která zachycuje úvodní fotka .

Naše kaktusy a sukulenty se rozrůstají a rozmnožují takovým tempem, že některé z nich je potřeba krotit (rozuměj zkracovat a ořezávat). Je mi líto spousty přebytečného biologického materiálu vyhazovat, a tak vznikl projekt postupné výsadby budoucího kaktusového lesa na horním konci zahrady. Projekt byl vřele přijat všemi, včetně zajíců, kteří ho ale mylně pochopili jako zřízení potravinové banky. Stejnou rychlostí, jako já vysazuju, oni ožírají . Jelikož na pletivu (pozinkovaném) bychom finančně vykrváceli, rozhodla jsem se nejprve postřikovat nově vysazované  přírůstky potašovým mýdlem a několika insekticidy, na což však zajíci zvysoka dlabali (doslova ). Proto dnes vyzkouším novou strategii: několik solárních lampiček z terasy jsem přemístila do stráně. Vr. utrousil, že by se nedivil, kdybychom tam zítra ráno našli vzkaz: „Díky, kámo, teď na ně vidíme ještě líp!!!“ Pokud selže i tato strategie, nezbude mi patrně nic jiného, než přemístit do stráně i postel, anebo kaktusový les odpískat.