… to znamená další úřední den na stavebním úřadě a náš dnešní dopolední program je tedy jasný. Tentokrát jedeme Miguelovi poděkovat, že nám laskavě dovolil uklidit pozemek a začít se zemědělskými pracemi. Rádi bychom začali s pěstováním  plodin co nejdříve. A při té příležitosti se s ním chceme „poradit“, jak to udělat, aby nám vodárny zavedly na parcelu vodu. Podali jsme si totiž u vodárenského podniku žádost, ale bylo nám sděleno, že z důvodu nedostatku vody na Lanzarote se pro zemědělské účely dodávky vody už mnoho let nepovolují. Ledaže bychom měli  stavební povolení. A jsme zase u toho … 

Ale, přátelé, nemyslete si, že se náš život zúžil na úterní a čtvrteční dopoledne s Miguelem… Naopak, den co den si říkáme, jak úžasné rozhodnutí jsme udělali! Že je tu tak nádherný život, že i kdybychom v nejhorším případě žádný dům nepostavili, stejně bychom neměnili. Všechny obavy tam někde v koutku duše: co když to nebude takové, jak jsme si představovali?  byly naštěstí úplně liché a jsme tady ještě daleko šťastnější, než jsme očekávali. 

Jezdíme na výlety, chodíme poslouchat koncerty rockových a popových kapel pod širým nebem, kterých je tu spousta, chystáme se do kubánského cirkusu a do divadla, mapujeme nejkrásnější pláže a vyhlídkové restaurace, abychom byli připraveni až začnou jezdit přátelé, tuto sobotu se jedeme podívat na start závodů v dálkovém  plavání z Playa Blanca na Lanzarote do Coralejo na Fuerteventuře, kdy soutěžící budou muset zdolat vzdálenost zhruba 15 km…  Skutečnost je taková, že nestíháme navštívit všechny kulturní akce, které by nás tady zajímaly.

Jo, a hanlivý nápis na mostě za 2 dny zmizel, někdo celý most přetřel hnědou barvou. Že by na pokyn radnice v Haría?