Díky za optání, i letos dobře… bohužel 😥. 

Konzultace s odbornicí z Experimentálního statku v Tahiche, stejně tak jako s hlavním zahradníkem Kaktusové zahrady v Guatize už jsem dávno vzdala, protože se nad veškerou pochybnost ukázalo, že oba dva – stejně tak jako několik dalších „expertů“ na kaktusy a sukulenty, které jsem kontaktovala – jsou jednoznačnými zastánci fatalistického přístupu 🙈: nejlepší je počkat a uvidí se, rostlina buď přežije, anebo uhyne. Tak trochu je podezírám, že se zmíněnou filosofií snaží maskovat skutečnost, že ve většině případů zřejmě nemají potuchy, o jaký žravý hmyz, či druh plísně se jedná…

Jelikož s kupovanými preparáty jsem zatím nedocílila žádného viditelného úspěchu, vrhla jsem se na internet, který se radami, jak se „zaručeně“ a často i „navždy“ zbavit mšic a dalších otravných mrch přímo hemží. Týden co týden připravuju jiný lektvar, už jsem vyzkoušela: potašové mýdlo, roztok vody s mlékem, sody jedlé s trochou oleje, sody a octa,  pepř i kávu (jejichž aroma údajně veškerý žravý hmyz okamžitě odpudí… kdeže!) 🤦‍♀️, ale zdejší mšice jsou – zdá se – mimořádně odolné a cpou se vegetací dál. Ani ten odvar z papriček piri-piri je neodradil… Ale mám další skvělý tip – výluh z tabáku, což prý je sázka na jistotu. Tak uvidíme!

Pokud ani to nebude fungovat, tak už mě napadá jen jediné: o půlnoci posbírat za plotem zaječí bobky, nechat je týden u zdi místního kostela, poté je za svitu úplňku rozemlít a přitom zpívat tklivé písně. Jo, a ještě by po celou dobu přípravy nesměl nikdo z rodiny používat mobil! 🤣