První nátěr naštěstí liják ustál. Bylo ale jasné, že nemáme dost materiálu na druhou vrstvu, takže jsem se vypravila pro druhý barel barvy. Už když jsem čekala, až mi barvu namíchají, pojala jsem neblahé tušení…

… které se potvrdilo poté, co jsme plechový barel doma otevřeli a vykoukla na nás namísto slonové kosti jemně růžová 😱. Vr. jen nevěřícně zíral, mě to ale zas až tak moc nepřekvapilo, když jsem si vybavila útržky hovoru, který nad barelem vedli dva pracovníci obchodu při přípravě odstínu (jehož přesná gramáž jednotlivých složek byla uvedena velkými číslicemi na obrazovce PC):

„Myslíš, že je tý žlutý dost?“
„Asi jo.“
„A červený?“
„Eště trochu přidej.“ 🙈Říkali jsme si, že mírný rozdíl na podlaze zanikne, ale opak byl pravdou. Takže jsme natírání asi ve třetině přerušili a další den jeli odstín barvy reklamovat.

Tudíž musím opravit své původní tvrzení, že pracovníci renomované španělské firmy na výrobu barev umí VŠECHNO až na správné uzavření plechového barelu. Oni přes nejnovější technologii a naprosto přesnou recepturu s váhovým poměrem jednotlivých složek a barviv pro každý odstín NEUMĚJÍ ani namíchat barvu, aby odpovídala odstínu v katalogu RAL 🤢. Co by tomu asi říkali v ústředí firmy, kdyby to věděli…