Zima je nejlepší období k poznávání místních sopek. Slunce už nemá svou letní sílu, takže černá struska není rozpálená, a proto se po ní lépe šplhá. Nahoře však fouká. A to hodně. Už několikrát jsme si blahopřáli k rozhodnutí nevyhazovat zimní bundy, čepice a rukavice v Česku, ale pro jistotu je zabalit s sebou. Když nic jiného, čepici na vrcholcích sopek užijete stoprocentně.

Ta Vráťova byla tuhle už tak zaprášená, že potřebovala vyprat. A když vyprat, tak i usušit. A právě to se ukázalo jako velký problém. Po celodenním sušení na balkoně na slunci byla v důsledku velké vzdušné vlhkosti stále napůl mokrá. Tak jsem ji strčila na chvilku do horké trouby. Taky znáte ty situace, kdy na něco čekáte, pořád kontrolujete teplotu, čas, barvu, prostě všechno možné a stále se nic neděje… a pak na vteřinu odběhnete a všechno je v čudu? Tak přesně k tomu došlo s tou čepicí. Když jsem se za vteřinu vrátila, vršek byl uškvařený do hněda! V prvním okamžiku mě to naštvalo, ale pak jsem si uvědomila, že stejně zatím nemám vymyšlený žádný dárek pro Vr., takže se právě jeden vhodný začal rýsovat.

Další, co si letos s Vr. po dlouhých letech, kdy jsme trávili vánoce ve vzdálených zemích, chceme pořídit, je maličký plastový vánoční stromek (jiné tady ostatně ani nejsou) ve variantě „zasněžený“.

Ale jinak se od našeho modelu trávení vánoc v cizině ani letos neodchýlíme. Koupili jsme si letenky na vedlejší ostrov, kde strávíme pár dní mezi vánoci a Novým rokem. Teď – když už jako rezidenti máme letenky mezi ostrovy „za hubičku“ – není důvod sedět na jednom místě.

A na vaše četné dotazy ohledně zdraví referuji:
– všechny stehy už mám vytažené,
– naražená žebra pořád bolí jako sviňa, 
– nárazem do brady jsem si pochroumala ještě čelist a krční páteř,
– barvou kůže stále připomínám Avatara.