Myslela jsem, přátelé, že první výpěstky, kterými se pochlubím, budou citróny, pomeranče, případně banány, vzhledem k tomu, že jsme je sázeli jako první. Po dvou letech farmaření na čtvrt úvazku to však vypadá, že banány zřejmě přes veškerou péči, kterou jim věnuju, nikdy nedosáhnou ani do výšky mého pasu, a různé hmyzí potvory na citrusech zdárně odolávají všem zde dostupným insekticidům (v krabici v garáži mám prakticky kompletní sortiment místních obchodů), takže stromky mají co dělat, aby vůbec přežily, natož aby vyprodukovaly plody. V posledních týdnech jsem začala pátrat na internetu a zkoušet různé „babské rady“, se kterými však zatím neslavím žádné velké úspěchy. Mé nejnovější eso v rukávu je výluh z papriček piri-piri, který prý funguje zaručeně…

A tím se dostávám k plodinám, jejichž pěstování se mi daří: papričky piri-piri bych mohla prodávat ve velkém, protože ač oba s Vr. milujeme ostrá jídla, nejsme ani zdaleka schopni zkonzumovat produkci jednoho malého keříku, a to přesto, že papričky přidávám prakticky do všeho, co uvařím, snad s výjimkou vídeňskych řízků a ovocných koláčů. Nevím, zda je vám známo, přátelé, že papričky mají nejdřív zelenou, pak černou a teprve nakonec červenou barvu.

Dále se nám podařilo vypěstovat první plod dračího ovoce (pitaya), což je samo o sobě velmi impozantní proces počínaje bombastickým květem, který  – bohužel – odkvete během dvou dnů až po zeleno-růžovou „šišku“ plnou dost fádní dužiny s mrňavými semínky, která je údajně ukrutně zdravá (a v obchodech poměrně drahá). 

Naopak, okrasným rostlinám se daří výtečně skoro všem (pokud je neožerou zajíci). A největším šampionem v rychlosti růstu je framboyano:

– podzim 2021

– podzim 2022

– podzim 2023

To je fofr, co?