Titulek měl původně znít: AUTO PO VODĚ, MY VZDUCHEM, protože strávit 27 hodin na trajektu (byť s možností přikoupit si kajutu) nám přišlo jako absolutně nepředstavitelná varianta, tím spíš, že jako rezidenti Kanárských ostrovů máme letenky z kontinentálního Španělska za 20 – 30 €.

Čtyřkolý miláček Camaro se měl plavit na trajektu sám, v režimu cargo. Jenže…

Kalkulace ceny přepravovaného vozu bez posádky je téměř trojnásobná v porovnání s cenou standardního lodního lístku pro 1 cestujícího s vozidlem a navíc, pokud se rozhodnete přepravit vozidlo jako náklad, neexistuje způsob, jak se vyhnout celní proceduře, která také něco stojí (a to ani v případě, že by se vozidlo např. za měsíc či dva vrátilo zpátky na kontinent). Poznámka: občané jiné než španělské národnosti bez statutu rezidenta nemohou tento typ přepravy využít vůbec. Nákladní přeprava z Huelvy je při vší drahotě levnější, než z Cádizu, ale zase ujedete o 250 km více, což vás taky stojí nějaké peníze a čas, a musíte se pak vrátit vlakem na letiště v Jerezu a přespat jednu noc v hotelu. Abych to zkrátila: když jsme spočítali celkové náklady této komplikované transakce a zjistili, že rozdíl činí téměř  1000 € v neprospěch carga, přehodnotili jsme předešlé silácké řeči o tom, že 27 hodin na trajektu se nedá přežít.

Mezitím už jsme měli zakoupené letenky zpátky domů a shodli jsme se na tom, že není zapotřebí, abychom se tolik hodin trápili na palubě oba, že jedna lidská troska při výstupu z lodi bude stačit. No, a Vr. se hned nabídl, že se tedy obětuje a poletí on, aby se využila aspoň jedna letenka a nepropadly obě 😂. A jelikož muži jsou křehká stvoření, která my ženy musíme chránit a opečovávat, jeho návrh byl bez větší diskuse přijat. Doufám, že fakt, že mu jeho miláčka na posledním úseku na ostrov dopravím já, bude brát jako nezpochybnitelný důkaz mé lásky 😊.
(A vsaďte se, že si bude let užívat na MÉM sedadle u okénka!!! )