Zodpovědný přístup k jídlu tady mají všichni: dobře situovaní i bezdomovci. Druzí jmenovaní sedávají každý den v řadě na obrubníku u četných jídelen v Arrecife prodávajících jídlo s sebou a čekají. Před jídelnou stojí fronta těch zámožnějších, ze které každou chvíli zazní dotaz směrem k bezdomovci, který je právě na řadě: „Co si dáš?“ Ten už má vybráno, takže bez zaváhání sdělí, na co má chuť, a za malou chvilku od svého mecenáše obdrží krabičku s obědem. Tento – pro nás trochu překvapivý systém charity – zřejmě celkem dobře funguje díky mimořádně nízké ceně jídel s sebou (oběd vyjde mezi 3 – 5 €). Jídelny jsou zejména v Arrecife – ale nejen – na každém rohu, protože většinu místních nebaví vařit. A při zmíněné ceně opravdu nemusejí…

Jedinou drobnou nevýhodu představuje poměrně omezená škála pokrmů a to, že skoro nikde nepřipravují rýži. Pro zajímavost uvádím prakticky vyčerpávající seznam jídel, která jídelny nabízejí:

• smažený rybí filet,
• dušený rybí filet,
• smažený řízek (hovězí, ale dobrý),
• grilované kuře,
• grilovaná vepřová žebra,
• dušené hovězí či vepřové se zeleninou (estofado),
• lasagne (nepříliš zdařilé),
• špagety po milánsku (bez sýra),
• vepřová kotleta na houbách se smetanovou omáčkou,
• paella,
• kořeněné pečené brambory (hodně mastné),
• vařené brambory ve slupce (papas arrugadas),
• studený salát s chobotničkami,
• ruský salát (vlašský salát s kousky ryby) a
• masové kuličky (albondigas) v rajské omáčce, což je zdejší gastronomický hit a  proto je mají absolutně všude.

Z našeho pohledu jsou všechna jídla hodně málo solená a prakticky nijak nekořeněná, takže trochu mdlá (to se týká i asijských bister, kam jsme párkrát zašli pro provětrání chuťových buněk). Po zmíněných zkušenostech jsme si zakoupili papričky piri piri a dodáváme místním pokrmům vyšší grády 😁.