Trasa druhé etapy tohoto čtyřdenního závodu pořádaného Mezinárodní cyklistickou unií vedla dnes přímo kolem našeho domu. Závod je považovaný za vrcholný zážitek horské cyklistiky na Kanárskych ostrovech a díky unikátním lanzarotským scenériím láká každý rok více účastníků. Letos poprvé se mohou zúčastnit i závodníci na elektrických kolech.
Při té příležitosti si nemohu odpustit poznámku, že z Maneho se od té doby, kdy u nás přestal pracovat a začal mít zase víc času na svá milovaná kola (9 silničních a 1 horské), stal švihák a cyklistické vybavení mu závidí i Vr.
Ačkoli krátkodobí návštěvníci mají dojem, že je Lanzarote skrz naskrz vyprahlým ostrovem, opak je pravdou: zdejší vzdušná vlhkost dosahuje obrovských hodnot a boj s ní je předem prohraný. Místní to vědí a proto tomuto problému nevěnují žádnou zvláštní pozornost, což nás během stavby – a ještě i dlouho poté – značně štvalo. Postupně jsme však pochopili, že ignorovat průvodní jevy vlhkosti je v tomto případě zřejmě vůbec nejlepší přístup, nechcete-li se z toho zbláznit. 
Odměnou za vynaložené úsilí vám budou cestou dolů překrásné výhledy na La Graciosu, skalní masív Riscos de Famara, Playa del Risco, mohutné vlny a hučení oceánu. Dole vás pak čeká jedinečný zážitek koupání na nádherné pláži s jemným zlatavým pískem, kde budete s největší pravděpodobností úplně sami, anebo maximálně s dalšími 2 – 4 lidmi, možná surfaři. Řekněte sami, přátelé, kde tohle dnes zažijete?
Optimální je vyrazit dopoledne, kdy bývá mnohem průzračnější vzduch a tedy daleko lepší viditelnost. Dolů sejdete stínem a na pláž dorazíte v době, kdy Riscos de Famara díky postupujícímu slunci a stínům před vašima očima mění tvar.
Vzápětí jsme jeli vrátit část již nařezaných! kovových profilů 🙈, protože jsme si s personálem v jedné věci neporozuměli a omylem nám prodali profily o špatné tloušťce. Přestože jsme zakoupili taky sadu speciálních vrtáků na železo, strávil Vr. skoro celé odpoledne neúspěšnými pokusy vyvrtat do profilu z pozinkovaného železa jednu jedinou dírku ☹ (celkem jich je zapotřebí vyvrtat 60!). Poté (nepřekvapivě) následoval velmi chmurný večer.
Návrat do Maguezu i celé odpoledne se neslo ve znamení dobré nálady až do okamžiku, kdy Vr. při sestavování prvního křídla vrat zjistil, že prodejce neuřízl profily ÚPLNĚ kolmo🙈 a zámečník taky nevyvrtal tvory ÚPLNĚ kolmo 🙈. 
Poté jsme ještě objeli všechna železářství v Arrecife ve snaze sehnat zarážku proti větru, což se nakonec taky podařilo, takže zpět do Maguezu jsme se opět vraceli v dobrém rozmaru… a já si v duchu kladla otázku, na čem se montáž vrat asi zadrhne dnes odpoledne…
Vzhledem k tomu, že jsme stále montovali první křídlo ze tří, bylo nám oběma jasné (ačkoli o tom nepadlo ani slovo), že zítra montérky ani pracovní křusky do popelnice nepoletí, a že Vr. své prohlášení buď trochu uspěchal, anebo nemyslel zase tak úplně vážně (ostatně, není to poprvé 🤣). Každopádně, výsledek dne byl úspěšný. 
Prověřila kvalitu lepených spojů na střeše garáže (3 louže 😩), zda trubky odvádějí dešťovku do nádrží (👍), zda dešťovka z našeho „kruhového objezdu“ odtéká do prostoru uprostřed (👍), zda se nám konečně! podařilo utěsnit skleněnou střechu patia (ani náhodou 😩) a zda čerstvě zasazená cibule přežije takovou potopu (👍).
Abyste si, přátelé, udělali představu o vydatnosti místních dešťů – tyto dvě nádrže – každá o obsahu 200 l – se naplnily dešťovkou ze střechy o ploše 35 m² za necelou hodinku.
