Turistické ubytování v soukromí (tzv. Vv – vivienda vacacional) je na Lanzarote velmi žádané a oblíbené. Jednak bývá mimo turistické resorty v autentických vesničkách a rustikálních oblastech, za druhé mívá často velmi originální a nápaditý interiér a celkový charakter, k dispozici bývá zahrádka, či patio (někdy i bazén), máte tam vytoužené soukromí a klid, jako bonus ticho (i ve dne), a v neposlední řadě určitě hraje roli i skutečnost, že je většinou v průměru levnější než hotel střední či vyšší kategorie.
Abyste mohli takové ubytování provozovat legálně, je nutné, aby splňovalo určitá kritéria, bylo certifikované a musíte z něho – logicky – odvádět daně. Na Lanzarote poptávka vysoce převyšuje nabídku. A najednou se ukazuje, že (přinejmenším) někteří místní nejsou zdaleka tak mdlého rozumu, jak by se mohlo zdát, naopak!, v některých ohledech prokazují mimořádnou vynalézavost. Na certifikaci dlabou, stejně by ji – vzhledem k tomu, co mají za lubem – nedostali, a bez váhání se vrhají do byznysu krátkodobých pronájmů, v této době na Lanzarote velmi lukrativního. Níže, přátelé, dva příklady hovořící za vše.
V Arrecife můžete najít například takovéto útulné 🤣 komunitní ubytování provozované na místě bývalé prodejny (bez jakéhokoli pokusu o přestavbu či úpravu interiéru 🙈). Přímo do podlahy je zde ukotveno přes 20 stanů (zatím), ale fotka dává tušit, že kapacita ani zdaleka není vyčerpána. Radnice se sice vyjádřila, že chce proti takovýmto excesům urychleně zakročit, ale vzhledem k místní hluboce zakořeněné kultuře liknavosti je klidně možné, že zmíněný „hoteliér“ mezitím vydělá tolik, že podnikání zanechá z vlastní vůle… 😆
Jedno velmi „rustikální“, zcela „udržitelné“ a mimořádně „eko“ ubytování vzniklo taky blízko nás v polích u sopky La Corona. Noc zde pořídíte za 60 € 🤣 a jeho majitelka se nařčení z porušování zákona urputně brání argumenty, že ubytování zabírá JEN MINIMUM ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY, nespotřebovává TÉMĚŘ ŽÁDNOU VODU (jelikož není napojené na vodovodní řád a má suchý záchod), VŮBEC ŽÁDNOU ELEKTŘINU (není napojené na elektrickou síť) a neprodukuje ÚDAJNĚ ŽÁDNÝ ODPAD (splašky tečou kamsi, co nazývá kompostem). Tedy vlastně vzorový minidům budoucnosti s bezodpadovou technologií, dalo by se říct… 🤪
Dalším velkým problémem jsou odpadky ve volné přírodě, devastace přírodních památek a někdy vyložený vandalismus. Na videu níže se můžete podívat na neukázněného turistu, který přes přísný zákaz vyšplhal na chráněnou tzv. vulkanickou bombu a pak nemohl slézt dolů. Video natočil fotograf Carlos Cantón.
My – naštěstí – letos už nestavíme ani nepotřebujeme chodit po úřadech, takže to vypadá, že se konečně po čtyřech letech taky vrhneme do víru karnevalového veselí.
… neb zbývá nespočet mrňavých „štěků“, které někdo musí dodělat. Např. onehdá jsme na pumpu v Haría (funguje i jako neoficiální bazar na použité nářadí) odvezli ruční míchačku na beton, přesvědčeni (mylně 🤣), že s betonováním jsme nadobro skončili. Za tři dny jsem fofrem mazala zpátky na pumpu a úpěnlivě doufala, že se zatím neprodala, protože jsme si uvědomili, že nám chybí ještě jedna zídka 🙈. 
Ale zpátky k „nicnedělání“ – sama velikost parcely nám spolehlivě zajistí pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu. Když k tomu připočtete, občasné koupání v oceánu a pobyt na pláži, výlety, návštěvy přátel, trochu vzdělávání a udržování všeobecného přehledu o světě, tak vám na lelkování zase tak moc času nezbude. A to nemluvím o tom, že Vr. už určitě přemýšlí nad nějakým novým projektem – ať už v oblasti realit, práce na dálku, anebo něco úplně jiného.
Kromě toho má Vr. v plánu sportovat, otužovat se a vyrážet do okolí na dvoukolých i čtyřkolých strojích, aby doplnil testosteron. Já – která sportování nesnáším – budu namísto toho huntovat tělo užitečnou prací na zahradě, tj. pletím, zaléváním, ořezáváním, sázením, postřikováním střídavě herbicidy, fungicidy a insekticidy, hnojením, a sklízením toho, co vyroste na políčku.
Nějaký čas taky bude trvat, než zlikviduju „po svém“ nejrůznější stavební zbytky a odpad. Vr. by všechno šmahem odvezl do sběrného dvora, ale to umí každý … 
Mým nejnovějším nápadem, který se zrodil ve chvíli, kdy jsem se nedávno rozhlížela po našem pozemku a kterým zabiju hned 2 mouchy jednou ranou, je tvořit sochy z kamenů. Jednak takto (jednou v daleké budoucnosti) přeměním naši mega zahradu v botanický a skulpturní park 🤣, a za druhé, zmíněným projektem spotřebuju postupně spousty kamenů, které se tam v současné době porůznu povalují 👍. Z čehož plyne, že po zbytek života mám o zábavu postaráno, a to i v případě, že budu žít opravdu HODNĚ dlouho 😆.
No, a představte si, přátelé, že jsem se náhodou nachomýtla v pravou chvíli na pravém místě – tedy na náměstíčku v Haríi právě v den, kdy pracovníci radnice betlém rozebírali. Prodat mi stromek rezolutně odmítli jako zhola nemožné s odůvodněním, že všechny rostliny jsou zapůjčené a přísně evidované. Navrhli ale jiné řešení: pokud budu schopná do 5 minut přijet autem, „hodí“ mi ji do kufru a může být moje. 🤣
Vr. měl původně přání, abych mu na vrata namalovala Ferrari v životní velikosti, ale to bych zcela jistě nezvládla 🤔. Moje alternativy byly tráva (ale ta tady neroste) a kaktusy (těch máme plnou zahradu)… a tak nakonec padla volba na motýle 🤣.
P.S.: Období stavby skončilo a nastává nikdy nekončící období údržby…