Jasně, že tady nejsme jediní Češi. V průběhu času poznáváme stále další a další krajany, kteří na Lanzarote zakotvili buď nastálo, anebo přinejmenším částečně. Cesta každého z nich na tento sopečný ostrov je lemovaná různými náhodami a zatáčkami, a je svým způsobem jedinečná. Možná, přátelé, že pro vás některé z následujících příběhů budou inspirací…
V asijské restauraci Kokoxili v Arrecife a v další v Teguise už po jednom exempláři mají (na Lanzarote jdeme s dobou 😆), ale víceméně bezúčelně se tam „poflakují“, aniž by číšníkům nějak výrazně pomáhali. Servírovací robot tak zdařile imituje liknavého živého číšníka, že člověka mimoděk napadne, že se vlastně jedná o dokonalý výrobek 🤣. Servírování jídla probíhá tak, že kuchař naloží jednu porci na pojízdný pultík, druhou nese v ruce (je to pro něho pohodlnější) a on i robot se vydají k určenému stolu, přičemž robot spustí melodii a začne blikat. Tak trochu Matějská pouť. 
No, co vám budu, přátelé, povídat, byla jsem z té „show“ dost rozpačitá. Nevím vlastně, jaký zážitek jsem čekala, ale tohle to rozhodně nebylo.
Jóóó, to u nás doma bychom robota dokázali jinak „zapřáhnout“! 😆
Možná právě proto, jaké rozhovory vedou místní 😆, rozhodla se španělská vláda nainstalovat první pilotní projekt umělé inteligence pro turisty právě na letišti Cesara Manrique na Lanzarote. Jmenuje se „Cicerone“ a podle zveřejněných informací bude poskytovat personalizované informace o místních zajímavostech, restauracích, typech pokrmů, turistických stezkách, muzeích a dalších atrakcích, k čemuž bude využívat Azure OpenAI od Microsoftu. Systém se bude skládat z panelu na letišti, chatbotu s GPT v 95!!! jazycích, webu a QR kódu.
No, nevím… umělé inteligenci neholduju ani toho o ní mnoho nevím, ale připadá mi, že všechny informace, které má Cicerone poskytovat, si už dnes i podprůměrně zdatný turista dokáže poměrně jednoduše zjistit z veřejně dostupných informačních zdrojů.
Možná toho ale systém OpenAI bude umět daleko víc, a taky je docela dobře možné, že redaktoři, kteří přišli s prvními informacemi, tomuto systému AI sami moc nerozumí 😊.
Přátelé, abyste zapadli do místní komunity, je zapotřebí opustit některé zažité principy vedení rozhovoru, které nám od malička vštěpovali. Poučky typu, že rozhovor má být výměnou informací, být účelný, racionální a obsahovat jasné sdělení, tady neplatí.
Aniž budu dále teoretizovat, uvádím příklad typického rozhovoru, jaké tady slýcháte den co den na každém rohu (podotýkám, že se jedná jen o poměrně krátký úryvek z celého rozhovoru, který může trvat prakticky libovolně dlouho, přičemž si vystačíte s informacemi, které již zazněly 😂).
María: Ahoj zlatíčko, jak se pořád máš?
Carmen: Skvěle srdíčko! A ty?
María: Taky!
Carmen: To je báječné!
María: Jo, jo, báječné!
Carmen: Zastav se někdy na kávu, co říkáš?
María: Fantastický nápad!
Carmen: Co třeba zítra?
María: Výborně!
Carmen: Anebo pozítří?
María: Skvělé!
Carmen: Tak zítra?
María: Jo. Kolem 6?
Carmen: Prima! Víš kde bydlím?
María: Jasně, už jsem tě byla několikrát navštívit.
Carmen: Máš pravdu. Je to druhý vchod za realitkou.
María: Já vím.
Carmen: První patro.
María: Ano, ano.
Carmen: Dveře nalevo.
María: Vzpomínám si.
Carmen: Prostě vyjdeš po schodech do prvního patra a zatočíš doleva.
María: Přesně tak.
Carmen: Takže zítra?
María: Ano, zítra. To je čtvrtek, že?
Carmen: Jo, zítra je čtvrtek.
María: Takže tedy ve čtvrtek?
Carmen: Jo, zítra.
María: Bydlíš ve druhém vchodu za realitkou, že?
Carmen: Přesně tak. A pak po schodech nahoru do prvního patra…
María: … a zatočit doleva.
Carmen: Tam bydlím.
María: Jo, jo, já vím.
Carmen: Takže ve čtvrtek kolem 6 tě budu čekat.
María: To je už zítra, že?
Carmen: Jo.
María: Skvělé! Těším se, jak si popovídáme!
Carmen: Já taky. Jestli chceš, můžeš přijít i dřív – třeba už v 5.
Maria: Tak teda kolem 5?
Carmen: Výborně!
María: Tedy ne v 6, ale v 5.
Carmen: Přesně tak.
María: Zítra.
Carmen: Ve čtvrtek…
María: Jo, jo, zítra ve čtvrtek.
Carmen: Tak v 5 tě budu čekat.
María: V 5 je daleko lepší než v 6, co říkáš?
Carmen: Je to druhý vchod za realitkou.
María: A čtvrtek je daleko lepší, než pátek, nemyslíš?
Carmen: Určitě! Dáme si kávu.
María: Skvělý nápad!
Carmen: Takže tedy zítra v 5.
María: Dveře nalevo v prvním patře…
Carmen: … druhý vchod za realitkou, nezapomeň!
María: Těším se, jak si popovídáme.
Carmen: A dáme si kávu.
María: …
Carmen: …
Stejně plodné rozhovory si můžete, přátelé, ve volných chvílích nacvičovat na libovolné téma. Stačí zvolit 3 – 4 informace, které budete „donekonečna točit“ v nejrůznějších obměnách vět, dokud vám nedojdou síly. Hodně úspěchů! 🤣
Nedávno jsem popsala, jak vypadá standardní kanárský interiér střední třídy. Mnoho místních obyvatel je však natolik chudých, anebo nekvalifikovaných, či lhostejných a lenivých, že se na takovou domácnost za celý život nezmohou. Mnoho lidí, zejména na venkově, bydlí tak nuzně, že se tomu první měsíce po příjezdu zdráháte uvěřit. A v ruinách, do kterých byste se hodně rozmýšleli vkročit ze strachu, že vám spadnou na hlavu. V některých uličkách máte pocit, že jste se vrátili o 100 – 200 let zpátky (anebo se ocitli v některých čtvrtích Havany, kam průvodci turisty nevodí 🙈). Kontrast s luxusními 5hvězdičkovými rezorty o pouhých pár kilometrů dál nemůže být větší.
Jedním z těch chudých a nekvalifikovaných je i náš bývalý zedník Mane. Nedávno se mu však naskytla mimořádná příležitost – přestěhovat se do domu po jednom z příbuzných. Tím si velmi polepšil – viz dům na následující fotce. 
Je na své nové bydlení tak pyšný, že nás dokonce pozval na návštěvu. Pokud máte po prohlédnutí fotek nutkání nad jeho novým bytečkem ohrnout nos, vezměte v úvahu, přátelé, že tam, kde bydlel předtím, neměl ani elektřinu, ani tekoucí vodu (resp. tekoucí vodu ano, ale dírami ve střeše 😆) a po podlaze mu prý běhaly myši (což dokazuje, že tady jsou, ač já osobně nikdy žádnou neviděla). V podobných podmínkách bydlí na Kanárských ostrovech daleko víc lidí, než byste byli ochotni uvěřit!
kuchyň
zahrádka
Ano, přátelé, je to tak.
Původně jsem chtěla použít údaje z Portálu podpor a pomoci správy Kanárských ostrovů (Portal de Subvenciones y Ayudas Gobierno de Canarias), ale… neexistuje 😆. 
Takže jsem musela čerpat jinde:
Španělská definice říká, že osoba trpí „hlubokým materiálním nedostatkem“ jestliže 
Další jaro. Postupně získávám další znalosti o zdejší flóře – např., že rod aloe zahrnuje kromě nejznámější aloe vera zhruba 600! dalších druhů; kromě těch prospěšných jsou mezi nimi i některé jedovaté druhy. Na našem pozemku zbývá přes mé neutuchající úsilí ještě „pár“ (asi tak 100 😆) míst, kam by se dalo něco zasadit.
A dostávám se k tomu zásadnímu: hrozně ráda bych vysadila do zahrady aloe africkou, která je tady vzácná (je vzácná všude kromě oblastí jižní Afriky). Občas sice některé zahradnictví jeden kus nabízí, ale vždycky se jedná už o velkou a starší rostlinu za několik set €.
Při poslední návštěvě v jednom zahradnictví mi zahradník – namísto nabídky, že se pokusí sehnat nějaký menší exemplář – „poradil“, jak postupovat, pokud toužím po rostlině, kterou v nabídce nemají: ať prý se porozhlédnu po zahrádkách sousedů a pokud někde nějakou uvidím, nestřeženě se vkradu a vyrýpnu ji 🤔.
Nezbývá než doufat, že v naší zahradě se žádnému sousedovi nic nezalíbí… 🤪
Když na La Graciosu shlížíte z útesů Lanzarote, jeví se jako místo na konci světa. Zejména za soumraku působí pohled na pár světýlek na pobřeží až trochu tísnivým a skličujícím dojmem ostrůvku ztraceného v oceánu, obydleného jen pár zoufalci vydanými na pospas živlům, zcela opuštěnými a velmi osamocenými.
A pak připlujete, a váš dojem je úplně jiný – najdete poklidné, ospalé, ale velmi přívětivé městečko, jehož lenivou atmosféru jen na chvíli rozčeří pár turistů vystupujících z lodi. Útesy a siluety sopek Lanzarote lemující prakticky celý horizont ve vás navodí dojem, že La Graciosa se nachází v samotném centru dění 🤩. 
Městečko Sebo je navíc (přes písek v ulicích) velice upravené, fasády natřené, okna a dveře nalakované, na zápraží květinová výzdoba (některé ulice na Lanzarote by si mohly vzít příklad 🙈…)
Zvolili jsme klasickou trasu po nejvýznamnějších zastávkách, tj. :
Jak jste, přátelé, pochopili trasu jsme projeli na kolech. Další možností je najmout si džíp s řidičem, anebo jít pěšky (trasa je dlouhá přibližně 22 km). Zvolíte-li kolo, vzhledem ke kvalitě cest (většinou hluboká roleta) budete mít s největší pravděpodobností – tak jako my – druhý den problém si sednout. Naproti tomu, cesta džípem v sobě skrývá zase určité riziko vyraženého zubu 😆…
Ve španělštině znamená název ostrova Půvabný, leží severně od Lanzarote, a je vůbec nejsevernějším a současně nejmenším obydleným kanárským ostrovem. Spolu s dalšími ostrůvky Montaña Clara, Alegranza (soukromý ostrov patřící rodině z Lanzarote), Roque del Este a Roque del Oeste tvoří přírodní park Archipiélago Chinijo a 26. června 2018 se stal osmým samostatným ostrovem Kanárského souostroví. 
Počátečním popudem k tomu byla petice za oficiální uznání La Graciosy, kterou sepsal původně jediný aktivista ve snaze, aby místní obyvatelé získali větší vliv na ochranu tamějšího unikátního životního prostředí. Po 10 letech se dostavil kýžený výsledek a La Graciosa získala statut osmého ostrova. Jedni se radují, že ostrov získá větší věhlas, pozornost turistů a potažmo víc peněz, zatímco druzí argumentují, že ostrov není na hrozící nápor turistů v žádném směru připraven a více než dřív hrozí poničení přírodních krás.
V současné době má La Graciosa 650 stálých obyvatel, z nichž prakticky všichni bydlí v „hlavním“ a současně jediném městě (rozuměj vesničce) Sebo, kde je přístav, několik restaurací a kaváren, 2 půjčovny kol, hotýlek, několik desítek apartmánů k pronajmutí, supermarket, pekárna, banka, škola, lékařská ordinace, lékárna, kostelík a policejní stanice, a v ulicích namísto asfaltu udusaný písek. Pár terénních aut, která zde parkují, je určeno pouze pro turistická „safari“.
První rybářská vesnice vznikla v místě zvaném Pedro Barba kolem roku 1880. V nedávné době bylo pár rybářských domků přebudováno na turistické ubytování. 
Zdejší hlavní atrakcí jsou však pláže, zejména Las Conchas, La Cocina, Playa Francesa a záliv a pláž del Salado. Jejich největší půvab spočívá v tom, že jsou vždycky téměř úplně prázdné. Pravda, občas i sem občas připluje ve člunu pár imigrantů 🙈 z Maroka a obvykle s sebou vezou velké množství balíčků hašiše „do začátků“… Celníci, naštěstí, pláž monitorují, takže se jim většinou podaří podnikavé nechtěné příchozí pochytat.
Jedinou možností, jak La Graciosu navštívit, je použít lodní spojení z nejsevernějšího lanzarotského městečka Órzola. Lodní přepravu zde provozují dvě společnosti, jejichž lodi střídavě vyjíždějí zhruba každou hodinu. Jízda trvá necelou půlhodinu, cestou budete míjet skály Los Fariones vystupující z moře a loď se většinou i za krásného počasí musí potýkat s poměrně velkými vlnami a silnými proudy (odtud přezdívka „río (řeka)“. Proto trasa nevede uprostřed průlivu, ale těsně při pobřeží Lanzarote.
V uvedené úžině se taky každoročně koná mimořádně obtížný plavecký závod, ale o tom až příště 😊.
Karneval na Lanzarote trvá 7 týdnů, a to proto, aby si ho mohla dostatečně užít každá ze 7 provincií. 
Původně jsme mysleli, že průvod tvoří vždy pouze taneční a bubenické skupiny z dané provincie, ale kdepak. Všechny umělecké skupiny vystupují postupně v průvodech ve všech provinciích.
U nás v Haría byla zrovna o karnevalovém víkendu příšerná zima – k večeru pouhých 14°C, což je jedna z nejnižších teplot, které tady můžete zažít – kombinovaná se silným větrem, takže jsme polonahé tanečnice upřímně litovali.
Navíc, jak už je zde zvykem, průtahy a zmatky doprovázející přípravy nebraly konce, takže jsme byli mile překvapeni, že se průvod vydal na cestu jen asi hodinu po plánovaném zahájení. 
Mírně nervózní jsme ovšem byli asi jediní a promrzlí možná taky, protože většina účastníků od první chvíle čile pobíhala sem a tam. A jakmile se průvod hnul, bubeníci nasadili rychlé tempo a všichni se začali vlnit do rytmu bubnů (vířících tak, že rozvibrovaly vnitřnosti). Můj mobil hispánskému temperamentu nestačil, proto jsou fotky rozmazané 😆.
Bez masky jsme byli taky skoro jediní, v Haría je totiž karneval příležitostí udělat si jednou za rok maškarní ples pod širou oblohou. 
Pro příští rok jsme načerpali spoustu inspirace. A pokud by se nám nechtělo šít kostým doma, čínské hypermarkety tady nabízejí nepřebernou škálu nejrůznějších převleků – za zvířátka, za příšery, za pohádkové bytosti…
