Podle občasných titulků místního tisku to tak skoro vypadá, ve skutečnosti ale situace zdaleka tak vyhrocená není. Pravdou sice je, že na námořní hranici mezi oběma zeměmi v oblasti Kanárských ostrovů se Španělsko s Marokem nikdy nedohodlo, ale spory o danou otázku se během let posunuly do roviny pavlačových přestřelek. Maroko jednou za čas Španělsko „popíchne“ a jeho poslanci schválí jednostranné rozšíření pásma svrchovaných vod o pár mil, načež se sejde parlament Španělska – potažmo Kanárských ostrovů – a tento krok razantně odmítne. Naposledy se tak stalo letos v lednu, kdy marocký parlament schválil rozšíření pásma svrchovaných vod až do vzdálenosti 350 námořních mil od svého pobřeží, resp. pobřeží Západní Sahary, jejíž území mu nepatří, ale od roku 1975 ho okupuje. Nejblíž africkým břehům leží Fuerteventura – jen o něco málo víc než 50 námořních mil^*). Jelikož ale mezinárodní právo stanoví, že země nemohou jednostranně vznést nároky na pobřežní vody nad rámec 12 námořních mil od svého území, je to jen takové vzájemné „kočkování“.

Pravými důvody vleklého konfliktu jsou rybolov, podmořská ropná pole a zejména obrovská a již dlouho spící podmořská sopka zvaná Tropic Seamount, která se rozkládá v trojúhelníku tvořeném Kanárskými ostrovy, Kapverdami a pobřežím Západní Sahary. Její vrcholová plošina leží v hloubce zhruba 1000 m a geologický průzkum naznačuje bohatá naleziště kobaltu, telluria a dalších vzácných prvků. Konkrétně ložiska kobaltu by údajně vystačila pro baterie do téměř 300 miliónů elektrických aut.

______
^*)  V důsledku této relativní blízkosti také většina lodí s uprchlíky z Maroka míří právě tam. Naposledy minulou neděli jich pobřežní hlídka zachránila celkem 25 a všichni byli infikovaní koronavirem 🤢. Špatná zpráva pro Fuerteventuru, která v té době už měsíc neměla žádného nového nemocného…