U příležitosti úmrtí prvního – a mnohými považovaného za nejlepšího – představitele Jamese Bonda, Seana Conneryho, bych se vám, přátelé, ráda pochlubila, že i já mám doma svého Jamese Bonda.
Před pár dny jsme se chystali na výlet a v roztržitosti si omylem zabouchli dveře od bytu. A aby to bylo ještě komplikovanější, klíče zůstaly uvnitř v zámku. V tu chvíli jsme měli dvě možnosti: zavolat zámečníka, aby odvrtal zámek, anebo hasiče se zdvižnou plošinou, aby nás vyzvedli na balkon. V obou případech to znamenalo čekat několik hodin až jeden či druzí dorazí, neb byla neděle, a navíc si připravit vysokou částku za tuto službu. V tom okamžiku si Vr. vzpomněl na své mládí, kdy se s oblibou honili s kluky po střechách a do bytů se navzájem chodili navštěvovat světlíky. Na nic nečekal a než jsem ho stačila zarazit, už zvonil na sousedku. Otevřela a já se jí snažila během několika vteřin vysvětlit o co jde, ale když jsem viděla, jakou rychlostí míří Vr. na její balkon, nechala jsem ji bezradně stát v předsíni a běžela za ním, abych ho od toho šíleného plánu odradila. Pozdě. Vr. už mezitím visel za ruce na zábradlí a nohou se 
snažil nahmátnout římsu pod sebou. No, nebudu vás napínat, celá eskapáda naštěstí! dopadla dobře, jen já v roli Bond girl totálně selhala 😊. Nejen, že jsem na sobě neměla žádné miniaturní vyzývavé bikini (když vyrážíte na cyklistický výlet, volíte zpravidla úplně jiné oblečení), ale celá zkoprnělá strachy jsem vůbec nedokázala smyslně rozvlnit boky, či aspoň pohodit zlatavou hřívou.
Naše sousedka si od té doby patrně myslí, že ti Slované jsou hodně extravagantní národ.
Pro úplnost dodávám, že náš balkon je cca 10 m nad betonovým chodníkem.