Tak už konečně víme, proč udělat přípojku vody na pozemek trvá tak dlouho… toto tajemství není ani krásné ani sladké, ale naopak dost hořké. Jmenuje se uralita, což byl původně název firmy, a ten se vžil i pro označení materiálu, který uvedená firma vyráběla a který se několik desetiletí používal pro střešní krytiny, zásobníky na vodu, větší i menší lodě a… vodovodní potrubí. V roce 2002 byl tento materiál z důvodu toxicity a prokázaných karcinogenních účinků ve Španělsku (i v dalších zemích) zakázán, ale likvidace již existujících stavebních prvků a potrubí vázne. Zejména Kanárské ostrovy jsou tímto materiálem, známým také jako azbestocement, doslova zaplavené 🤢. Na Lanzarote sice – bohudík – střechy z azbestocementu nemáme, ale potrubí – bohužel – ano. A protože jeho řezání je považováno za zvlášť nebezpečnou manipulaci, existuje na ostrově jen jedna firma, která má na uvedenou činnost licenci. A tedy čekáte několik měsíců, než přijdete na řadu. Ale, přátelé, dovedete si představit tu radost, až jednoho dne vytryskne z vašeho fungl nového a ekologicky zcela nezávadného kohoutku křišťálově čistá čerstvě odsolená voda přivedená do vašeho domu toxickým potrubím v silnici?!?
Kdoví, jestli právě tohle není vůbec hlavní důvod, proč se nedoporučuje vodu z kohoutku pít…
Pozn. 1: V roce 2019 nařídil španělský soud firmě Uralita vyplatit postiženým obětem zatím nejvyšší odškodnění v historii Španělska ve výši 3,4 miliónu Eur.
Pozn. 2: Španělský uralita má v Česku bráchu; je jím Eternit vyráběný dlouhá léta v Hýskově u Berouna.