1) Porce jídla jsou ve Španělsku tak velké, že si zásadně objednáváme jen jedno menu (předkrm, hlavní jídlo a zákusek), a ani to někdy nejsme schopni spořádat celé. Těší nás to ze dvou důvodů – jednak máme pocit, že se nepřejídáme, a za druhé tím také výrazně ušetříme.
2) Čas je ve Španělsku stejný jako v Česku, ale skutečnost, že leží cca 1500 km na západ, je patrná na první pohled. I teď v srpnu se tady šeří až kolem 10 hodiny, zato v 7 ráno je tma jako v pytli. Což nám, kteří nejsme žádná ranní ptáčata, vysloveně vyhovuje. S tím nejspíš souvisí i skutečnost, že ve většině hotelů, kde jsme se ubytovali, se podává snídaně minimálně do 10:30, jak civilizované! Prostě – je čím dál jasnější, že jsme si vybrali správnou zemi.
3) Taky se hrozně radujeme, že budeme patřit do společenství veselých, dobrosrdečných, optimistických, velkorysých a sebevědomých lidí. A navíc – budeme mít namísto prezidenta krále!
4) Baskové jsou trochu jiní, než Španělé – netrpělivější, méně vstřícní, podmračení, komisnější. A ano, někteří dodnes nosí typické barety. Na silnicích mají spousty radarů a v ulicích spousty policajtů, kteří pasou po tom, aby vám dali pokutu za to, že parkujete na místě, které k tomu není určené, když přitom místa vyhrazená k parkování nemají skoro žádná. To si pište, že jsme ji taky dostali! Zajímá vás kolik? 80 €. Tak proč by nám měli být sympatičtí, že?
14. srpna: Dnes se naposled vykoupeme v moři na hranici Španělska a Francie, po obědě dáme tryskovou prohlídku „nejhezčí španělské vesničky“ (kolikáté už?) Hondarribia – protože přece nechceme dostat další pokutu – a vyrazíme přes Bordeaux, Limoges, Dijon, Štrasburk a Stuttgart zpátky do Česka, abychom byli 19. ráno v Praze na místě nakládky našeho kontejneru.
Ukázalo se, že prodejci aut jsme křivdili, dnes po 14 dnech odepsal, že auto už máme připravené k vyzvednutí. Ono se na ně prostě nesmí tolik pospíchat…
Ukázalo se, že prodejci aut jsme křivdili, dnes po 14 dnech odepsal, že auto už máme připravené k vyzvednutí. Ono se na ně prostě nesmí tolik pospíchat…