… aspoň to tak vypadalo minulý týden, kdy denní teploty  poklesly na  19-22°C, oblohu pokryly mraky a začal vát silný vítr. Změnu počasí jsme pocítili hlavně v Maguezu, kde poslední dny intenzívně pracujeme. Haldu plevele jsme zlikvidovali a pustili jsme se do budování plotu. Ke dnešnímu dni máme usazených 11 sloupků, což představuje 33 m, neboli zhruba 1/8 celkové délky🤢. Jelikož – jak už zaznělo – nemáme vodu, vymyslel Vr., že sloupky postavíme do uříznutých kanystrů od vody, zasypeme kameny zevnitř i zvenku a to celé zahrneme pískem. Jelikož vulkanické kameny jsou ostré a nesmírně tvrdé, sloupky drží jako zabetonované. Co ale zpočátku limitovalo náš postup byly kanystry, protože ve dvou získáme za týden maximálně 5 prázdných nádob. Ve druhé fázi jsme (tedy já) vybírali kontejnery na plast, což nebyla zrovna práce snů. Zanedlouho jsme však měli štěstí a já se u kontejnerů na odpad seznámila s dalším sousedem – vinařem – který ve velkém likviduje použité kanystry, přesně takové, jaké potřebujeme. Další výhodou této známosti  je získání přísunu dobrého vína.

Při práci většinou vídáme někoho z místních, jak venčí psa. A je docela legrační pozorovat, jak každý pes vždycky radostně zamíří k našemu pozemku, zatímco majitel se všemožně snaží mu v tom zabránit s výrazem: „Nechápu, co si to dnes vzpomněl.“ Jenže z výrazu psa lze jasně vyčíst otázku: „Proč zrovna dneska ne?“ 

Ale zpátky k počasí – v minulých dnech jsme si naplno uvědomili, že budeme bydlet na horách, protože ledový vichr o rychlosti blížící se uragánu pronikal až do kostí, takže jsme si občas připadali spíš jako na hřebenovce v Krkonoších koncem ledna, než na ostrově věčného jara. Situace dospěla tak daleko, že jsme  vyhledali krabici se svetry, namísto studené limonády s sebou začali vozit termosku s horkým čajem a uvažovali zda nevybalit čepice.

A pak se včera rázem zase oteplilo a znovu je na koupání.