… je běžecký závod, který se koná v sobotu 16.listopadu. Letos se pořádá už 9. ročník a účastníci si mohou vybrat ze 4 kategorií: Starter, Medium, Maraton a Ultra. Varianta Ultra měří 95 km, převýšení trasy činí 3 050 m a zahrnuje běh podél i napříč prakticky celým ostrovem. Uvedená kategorie startuje ještě za tmy, aby si účastníci mohli vychutnat východ slunce v oblasti s největší koncentrací sopek. Start je v oáze Femés, kde byly nalezeny pozůstatky historicky prvního osídlení na Lanzarote. Poté vede trasa ojedinělou měsíční krajinou La Gería 
a vulkanického národního parku Timanfaya až k pláži Famara na západním pobřeží ostrova, pokračuje přes nejvyšší kopce do vesničky Arrieta na východním pobřeží. Poslední úsek závodu vede přes sopečná pole sopky La Corona až na útesy přímo nad Maguezem a po jejich vrcholu do cíle v Haría. Závod je součástí prestižního Spain Ultra Cup a nejen to – příští 10. ročník bude světovým šampionátem organizace WMRA (World Mountain running Association). Současně se poprvé za 36 let tento šampionát uskuteční na španělském území.
Výše uvedenou stručnou informaci jsem napsala předtím než jsme se s Vr. v sobotu dopoledne vydali závodníky osobně podpořit. Tedy v době, kdy jsem neměla ponětí, o jak šílený závod se ve skutečnosti jedná. Ono už jen zdolat vzdálenost 95 km je samo o sobě velmi imponující výkon. Natož ji uběhnout. A ještě když na vlastní oči vidíte, jak vypadají některé úseky trasy, po jakých útesech musejí soutěžící nejdřív seběhnout dolů k moři a pak zase vyšplhat nahoru, navíc bičováni vichrem z moře o síle téměř uragánu… pak teprve pochopíte – tak jako my – že Extreme v názvu závodu není žádná nadsázka. A že můj výklad o startu za tmy, aby si soutěžící mohli „vychutnat východ slunce“ je naprostý blábol; na „vychutnávání“ v tomto běhu není prostor, za tmy se startuje proto, aby aspoň pár prvních stihlo doběhnout do cíle ještě za světla, než padne další tma. Nejrychlejší čas je zhruba 11 hodin, ale většině závodníků trvá dokončit závod 14 – 17 hodin.
My s Vr. jsme ušli po útesech jen zlomek celé trasy a přijeli jsme domů tak vyfoukaní, zkřehlí a unavení, že jsme namísto odpoledního výletu na kole po zbytek dne jen odpočívali.
Běžec (malá žlutá tečka) v pravém dolním rohu…
