Přátelé, mám úžasnou zprávu. Včera jsem byla na nákupu a nic nenasvědčovalo, že by se měl jakkoli lišit od jiných nákupů. Navlékla jsem si lyžařské ponožky a huňatý svetr – tyto módní kousky vozíme trvale na zadním sedadle pro případ, že se rozhodneme zajít do klimatizovaného supermarketu – popadla vozík a vydala se na ne moc vzrušující, ale nutnou misi jednotlivými uličkami mezi regály. Když jsem dorazila k chladícím skříním s mléčnými výrobky, seděly na jedné polici kelímky, které jsem ještě neviděla s nápadným označením „Novinka“. Jelikož pořád s Vr. paseme po nějakém výrobku, který by aspoň trochu připomínal měkký tvaroh (který je asi jednou věcí, která nám tu fakt chybí), tak jsem hned jeden koupila v naději, že to třeba tentokrát opravdu bude ON. Ale moc jsme si od toho neslibovali, protože podobných kelímků s názvy „Quark“, „Queso fresco“, „Philadelphia“ apod. už jsme vyzkoušeli habaděj. Hned jak jsme přijeli domů, vrhli jsme se na náš nový úlovek, a – hádejte co – KONEČNĚ to byl ON!!! Sice mu dali nevábný název „Přírodní protein“, ale to je fuk. Teď se jen bojíme, aby HO kupovalo dost lidí, aby HO nevyřadili ze sortimentu.

Seznam výrobků, které jsou v Česku běžné a tady je prostě neseženete, se tedy k mé velké radosti prakticky s každým dalším nákupem tenčí. Jen kapusta (ale růžičková kapusta se občas vyskytuje), kysané zelí a mák stále zůstávají neobjeveny.  

P.S. Titulní obrázek zachycuje vzácný okamžik nakládání lahví Plzeňského Prazdroje, které se v rámci jakési propagační akce objevily v jednom supermarketu. Výborně poslouží jako milá pozornost (nikoli úplatek!) pro místní, kteří by nám mohli být nějakým způsobem užiteční.