19. srpna: Je odpoledne, naše věci měly být touto dobou už naloženy do kontejneru, kontejner zapečetěn, naložen na tahač a pádit do hamburského přístavu. Ale nic z toho nenastalo, protože v pátek dopoledne nám zavolal pracovník stěhovací firmy, že – bohužel – došlo k výpadku kontejnerové kapacity a nejbližší termín, který nám může nabídnout, je až o týden později, tedy 26. srpna. Svištěli jsme právě po dálnici k Dijonu a když Vr. položil telefon, chvíli jsme uvažovali, že se na nejbližším sjezdu otočíme a zamíříme ještě na týden zpátky někam na jih, protože ta nakládka byla prakticky jediný důvod proč pospícháme zpátky do Čech. A vzhledem k tomu, že na 24. srpna máme zakoupenou tu naši jednosměrnou letenku do Arrecife, budou to, hoši, muset zvládnout sami. Vr. nakonec rozhodl, že získaného času využijeme aspoň k tomu, abychom uspořádali ještě několik mejdanů s přáteli, na které se v červnu nedostalo.