Abych umělecky nezakrněla, po dlouhém čase jsem znovu oprášila své kreativní ambice a začala tvořit. Začátky nebyly vůbec jednoduché, protože jsem se kromě zklamání ze sebe samotné (nevím, jak je to možné, ale každé mé „umělecké dílo“ dopadne ÚPLNĚ jinak, než jaká byla původní vize 🤣) musela potýkat taky s přezíravým až sarkastickým přístupem Vr.

Hned můj první umělecký počin – nasprejování sousedovy zdi ze šedých betonových bloků s cílem navodit dojem kamenné zídky – zhodnotil slovy „kdybys tu zeď byla natřela bílou barvou, bylo to hezčí, levnější a rychlejší“ 🤣 (bohužel, měl naprostou pravdu 🙈).

Mé první sochařské pokusy nechal Vr. bez komentáře, pokud za komentář nebudu považovat jejich použití jako věšák na kšiltovky… 🤣

Ani další „sošky“ se nedočkaly Vráťovy pochvaly, ačkoli jinak je obdivoval celý Maguez 😆. Teď jsem se vrhla na „umělecká díla“ vytvořená z nejrůznějších zbytků ze stavby: dřevo, roxory, dráty, kůže, mozaika, a přírodní materiály, jako ulity či sopečné úlomky. 

A ještě mám, přátelé, připravený podstavec na velkou monumentální skulpturu (zatím neznámého námětu, pojetí, tvaru a materiálu), která bude dominantou naší zahrady, ale na kterou si zatím netroufám 🤣.