Patřím k lidem, co nemají rádi hřbitovy a vše, co s nimi souvisí. Na ten místní v Haría jsme zavítali až teď – po dvou letech života na ostrově – a jen proto, že jsme náhodou na kolech projížděli kolem. A musím říct, že jsme oba s Vr. byli hodně překvapení, místní hřbitov totiž nemá ani smutnou, ani patetickou, ani nostalgickou atmosféru; je přesně takový, jak říká název článku. Většinu tvoří kolumbárium a na náhrobních kamenech jsou v naprosté většině celoplošné fotografie zesnulých na pozadí krajiny, anebo koláže poskládané z toho, co měli nebožtíci rádi, či jakým činnostem se s oblibou věnovali (např. stará dodávka, pes, koza, rybaření atd.). Asi nejvýstižněji by se dojem z návštěvy hřbitova dal přirovnat k listování rodinnými alby.
Při procházení jednotlivých uliček vás dříve či později napadne, že zatímco zaživa spolu leckteří sousedé moc dobře nevycházejí, na místě posledního spočinutí máte pocit, že jste se nachomýtli k tomu nejpřátelštějšímu setkání usměvavých staříků pod sluncem. Na náhrobcích je kromě jména uvedeno jen datum úmrtí a kolika let se daný člověk dožil. A znovu se ukazuje, jak dobře jsme si vybrali místo pro poslední třetinu života – většina lidí se tady dožívá mezi 85 – 99 lety.
_____
Pozn.: D.E.P. znamená „descanse en paz“, nebo-li odpočívej v pokoji, totéž co anglická zkratka RIP.
