A tak jsme začátkem roku 2017 začali – přesněji řečeno Vráťa začal – pátrat na internetu po vhodném stavebním pozemku, protože jsme od samého počátku považovali za samozřejmé, že si dům postavíme.
Z dnešního pohledu se to zdá neuvěřitelné, ale za pouhé 2 týdny našel pěknou – na české poměry hodně velkou – parcelu ve vesničce Maguez na severu ostrova, navíc za fantastickou cenu. To bylo ale taky to jediné, co šlo ráz na ráz. Další dva týdny jsme strávili „okukováním“ parcely prostřednictvím streetview a „procházkami“ v uličkách Maguezu. Netrvalo dlouho a byli jsme do té parcely doslova zamilovaní. Zkontaktovali jsme realitní kancelář, podepsali rezervační smlouvu, složili zálohu a čekali na vypracování kupní smlouvy… aniž jsme tu parcelu kdy viděli ve skutečnosti.
Mezitím jsme zjistili, že jsme měli asi zcela mimořádné štěstí, protože všechny ostatní parcely podobné velikosti, které se po celém Lanzarote v té době prodávaly, byly buď výrazně dražší anebo nebyly stavební.
Taky jsme poměrně brzy pochopili, že se budeme muset obrnit ještě daleko větší dávkou trpělivosti, než s jakou jsme počítali v nejhorších scénářích, neboť laxnost s jakou řeší obchodní záležitosti kontinentální Španělé není nic proti naprosté apatii a nechuti, s jakou přistupují k veškerým administrativním úkonům realitní agenti, právníci a zejména úředníci na Lanzarote.