Údolí La Gería rozkládající se ve vnitrozemí ostrova bylo do roku 1730 úrodnou oblastí, kde stálo několik vesnic, jejichž obyvatelé se věnovali zemědělství. Pěstovalo se zde obilí, ovoce a zelenina. Nikdo netušil, jaké peklo se rozpoutá v roce 1730, kdy začaly sopečné erupce a z nitra země se začala valit láva. Natož, že tato katastrofa potrvá 6 let, láva postupně pohřbí všechny vesnice v údolí i veškerou úrodnou půdu a navždy změní tvář celého ostrova.
Trvalo dlouhá desetiletí, než se místní mohli vrátit a pokusit se na místech, která nepokrývala tvrdá krusta, ale pouze černý sopečný popel, znovu něco pěstovat. Vzhledem k zásadní změně půdních i klimatických podmínek už obilí ani zelenina nepadaly v úvahu; vsadili tedy na fíky, olivy a zejména vinnou révu, jejíž kořeny dorůstají do hloubky několika metrů. Kvůli nedostatku vláhy jim nezbylo nic jiného, než vymyslet unikátní způsob pěstování révy v trychtýřovitých jamkách (až 3 m hlubokých), kde se v noci akumuluje vzdušná vlhkost. Kolem nich pak vystavěli půlkruhové suché zídky sloužící jako ochrana proti prudkým větrům. Když se v La Gería prakticky ve kterémkoli místě rozhlédnete kolem sebe a spatříte krajinu pokrytou tisíci jamek a zídek, leckomu se zatočí hlava při představě, kolik úsilí a času musela taková proměna svahů a údolí stát.
Vzhledem k tomu, že vzdálenost jednotlivých jamek od sebe bývá zhruba 3 m a v některých zónách dokonce až 6 m, tj. cca pouhých 200 rostlin/ha, výnosy se pohybují mezi 2 000 – 4 000 kg/ha (jiné prameny uvádějí pouhých 500 – 1500 kg/ha 🤷♀️).
V dalších vinařských oblastech Lanzarote, např. v okolí Masdache, Tinajo a Ye (Malpaís), se vinná réva pěstuje v řádcích a rozestupy mezi jednotlivými hlavami tedy bývají menší. Proto výnosy dosahují 6 – 8 tisíc kg/ha, s výjimkou oblasti Malpaís (= špatná půda, něco na způsob amerických Badlands), kde jsou podmínky pro pěstování velmi problematické. Sklizeň na všech vinicích probíhá výhradně ručně.
Vezmeme-li v úvahu všechny klíčové faktory: sopečná půda bohatá na minerály, velice nízké srážky a tedy nedostatek vláhy, vysoký počet hodin intenzivního slunečního svitu, velmi staré rostliny a nízké výnosy, neudiví nás, že Lanzaroťané považují místní víno za tekutý klenot.
Lanzarotská vína patří do kategorie tzv. heroických vín, tedy vín, pěstovaných v extrémních podmínkách. Jednou z velkých předností místních vín je skutečnost, že zdejší vinná réva nikdy nebyla napadena révokazem, který koncem 19. století zdecimoval odrůdy vinné révy v celé Evropě. Mnoho původních evropských variet tehdy zaniklo a evropské vinařství bylo nuceno přejít na pěstování amerických odrůd vinné révy, které byly proti tomuto parazitovi odolné. Naproti tomu lanzarotské vinařství vychází z evropských odrůd a zachovává si bohatost a rozmanitost z dob před epidemií révokaza.
V současné době existuje na ostrově celkem 28 vinařství, jejichž vína jsou označena zkratkou DO (Denominación de Origen). Toto označení znamená, že uvedená vína splňují přísná kritéria kvality počínaje sklizní až po plnění do láhví, provádění analytických testů i organoleptického hodnocení odborníků. Některá zdejší vína v posledních letech získávají cenné medaile – včetně zlatých – i na mezinárodních soutěžích.
