Trasa druhé etapy tohoto čtyřdenního závodu pořádaného Mezinárodní cyklistickou unií vedla dnes přímo kolem našeho domu. Závod je považovaný za vrcholný zážitek horské cyklistiky na Kanárskych ostrovech a díky unikátním lanzarotským scenériím láká každý rok více účastníků. Letos poprvé se mohou zúčastnit i závodníci na elektrických kolech.
Při té příležitosti si nemohu odpustit poznámku, že z Maneho se od té doby, kdy u nás přestal pracovat a začal mít zase víc času na svá milovaná kola (9 silničních a 1 horské), stal švihák a cyklistické vybavení mu závidí i Vr.
Ačkoli krátkodobí návštěvníci mají dojem, že je Lanzarote skrz naskrz vyprahlým ostrovem, opak je pravdou: zdejší vzdušná vlhkost dosahuje obrovských hodnot a boj s ní je předem prohraný. Místní to vědí a proto tomuto problému nevěnují žádnou zvláštní pozornost, což nás během stavby – a ještě i dlouho poté – značně štvalo. Postupně jsme však pochopili, že ignorovat průvodní jevy vlhkosti je v tomto případě zřejmě vůbec nejlepší přístup, nechcete-li se z toho zbláznit. 
Odměnou za vynaložené úsilí vám budou cestou dolů překrásné výhledy na La Graciosu, skalní masív Riscos de Famara, Playa del Risco, mohutné vlny a hučení oceánu. Dole vás pak čeká jedinečný zážitek koupání na nádherné pláži s jemným zlatavým pískem, kde budete s největší pravděpodobností úplně sami, anebo maximálně s dalšími 2 – 4 lidmi, možná surfaři. Řekněte sami, přátelé, kde tohle dnes zažijete?
Optimální je vyrazit dopoledne, kdy bývá mnohem průzračnější vzduch a tedy daleko lepší viditelnost. Dolů sejdete stínem a na pláž dorazíte v době, kdy Riscos de Famara díky postupujícímu slunci a stínům před vašima očima mění tvar.
