… aneb všemocná linka 1004.
Takže už víme, co dělat, bude to hračka. Vytáčím číslo 1004, chvíli se dohaduju s chatbotem, který mi svým opakovaným „NEROZUMÍM“ dává naprosto jasně najevo, že ani po 5 letech stále neumím správně vyslovit slovo „REKLAMACE“ 😂. Chvíli je to souboj ve vytrvalosti, pak (kupodivu) vyhrávám a chatbot mě přepojuje na živého operátora. Chci zrušit tarif internetu vzduchem, ale dozvídám se, že nejdřív musím zrušit číslo linky.
„Tak dobře, udělejme to“, navrhuju.
„Zavolejte číslo 1004“, on na to.
„Ale vždyť na tomto čísle právě hovoříme!“, namítám.
„Musíte ho vytočit znovu, já řeším jen rušení tarifů, ne linek.“
„A nemůžete mě přepojit?“, žadoním ve snaze vyhnout se dalšímu kolu probojovávání se přes chatbota.
„Ne.“ 🙈
Volám znovu 1004, operátor odhlásí číslo internetu vzduchem a odkáže mě na 1004 pro zrušení tarifu. 🙈
Při třetím vytočení 1004 se mi podaří zrušit tarif, ale nic víc. 🙈
Musím totéž číslo volat ještě počtvrté kvůli reklamaci platby stažené z účtu. 🙈
A popáté, abych mohla požádat o vrácení přeplatku zpátky na účet. Pokud se tak do 30 pracovních dnů nestane, mám zavolat na číslo 1004…😂
Uběhlo 50 let, ve kterých dostudovali, vychovali děti, zrekonstruovali tři domy a odpracovali potřebný počet let pro odchod do důchodu. Při jejich ad hoc přístupu k životu nepřekvapí, že u příležitosti oslavy zlaté svatby (50 let manželství) svým dávno dospělým dětem oznámili zásadní životní rozhodnutí: zbavit se veškerého majetku v Česku a odstěhovat se na Lanzarote. Autorem myšlenky užívat si důchod někde u moře byla původně Liběna, jak však trefně dodává Dušan: jejich názory se postupně sbližovaly, až názor Liběny převážil. Pak už nic nebránilo tomu, aby svůj nápad zrealizovali, a to doslova bleskově. 
Letos v únoru prodali dům v Praze, začátkem března přiletěli na Lanzarote a ještě téhož dne se šli podívat na dům na prodej v Costa Teguise. Měli neuvěřitelné štěstí – vilka se jim na první pohled zalíbila a navíc byla za cenu, kterou byli ochotni zaplatit. Hned druhý den složili zálohu a vrátili se do Česka dokončit záležitosti spojené s prodejem pražského domu a stěhováním. V červnu přistáli na letišti Césara Manrique v Arrecife se čtyřmi kufry a zamířili rovnou do svého nového domu. Za týden dorazil stěhovací vůz s osobními věcmi a pár kousky nábytku, ke kterým měli osobní vztah. 
A za další týden měla Liběna pro změnu neuvěřitelnou smůlu – uklouzla a zlomila si natřikrát kotník 😱. (Jak důvěrně tu hroznou situaci „úraz v cizině“ znám!) Dušan musel zvládnout veškeré zařizování, drobné úpravy a opravy interiéru, a v neposlední řadě i nákupy a vaření. Za desetiletí jejich vztahu už ale měli zkušenost s překonáváním daleko závažnějších životních situací, např. když Dušan před pár lety prodělal klinickou smrt…
Celé své první léto na Lanzarote strávila Liběna nejprve s nohou v sádře a nyní v ortéze. Dušan jí na důkaz své nehynoucí lásky zakoupil kolečkové křeslo, aby se nemusela trápit s berlemi.
Framboyano pochází z Madagaskaru a do světa se začal šířit před necelými 200 lety. Roste poměrně rychle, každroční přírůstek může činit až 1 m do výšky a 2 m do šířky.
Další zajímavostí je, že framboyano je 
První Evropané se začali na Lanzarote ve větší míře stěhovat v 80. letech minulého století, takže společenský život mezinárodní komunity tady má už zhruba 40letou tradici. 
Z fotek je vidět, že přítomní jsou všech věkových kategorií. Co už ale fotky neodhalují, je skutečnost, že drtivé většině účastníků je 70 – 90 let… téměř nikomu byste totiž tento věk nehádali. My, tři české páry, které jsme se na uvedené akci sešly a jejichž věk (stále ještě 😆) začíná číslicí 6, jsme byly v rámci této sešlosti jednoznačnými „benjamínky“ 😁.
Každý účastník „mejdanu“ taky přispěl nějakým vlastním kulinářským výtvorem k pohoštění, takže na výběr bylo: krůtí kari, huspenina, paella, pečená kuřecí stehýnka a vepřové kotlety, smažené taštičky s krevetami, masové kuličky, bramborový, těstovinový a čočkový salát a spousta ovocných zákusků. 
Dnes v 10 ráno dorazil další (již osmý) technik. S kabelem, manželkou a odhodláním dotáhnout věc do zdárného konce. Protahování 400 metrů kabelu chrániči pod zemí a útrobami našeho domu trvalo do pozdního odpoledne (za vydatné pomoci Vr. i mě). Nejkrušnější okamžik nastal ve chvíli, kdy technik úspěšně protáhl kabel až do domu a… ukázalo se, že to, co jsme považovali za skříňku s rozbočovačem internetu, je něco úplně jiného 🙈. A o žádné další skříňce jsme nevěděli. Telefonát s elektrikářem, který před 3 lety instalaci dělal, taky skončil fiaskem – prý už si nevzpomíná (anebo si naopak vzpomněl, že jsme se nepohodli kvůli přemrštěné částce za poslední část prací 🤢) …
Bylo tedy nutné přistoupit ke zde poměrně běžné taškařici pro dva hráče: jeden protahuje drát nazdařbůh jednotlivými chrániči ve zdech, a druhý pobíhá z místnosti do místnosti, přikládá uši na zdi a snaží se zaslechnout šramot drátu 😀. Záleží na štěstí, ale většinou je to „zábava“ na půl dne. V našem případě to tak dlouho netrvalo, protože v zájmu co nejrychlejšího vyřešení problému jsme „uši“ kromě elektrikářovy manželky hráli i já s Vr. Skříňka byla – k překvapení všech zúčastněných – zabudovaná ve spíži. Asi nemusím dodávat, přátelé, jak moc jsme si oddychli. Ufff! 🥳 Plán B totiž spočíval v rozkopání zdí 😱.
Několik jiných techniků, kteří od ledna navštívili náš dům, už nás poučilo o všech možných úskalích instalace optického kabelu, mezi jiným i o riziku, že zůstane-li kus kabelu v zemi bez chrániče, s chutí si na něm smlsnou myši 🙈. Vr. se proto rozhodl v nestřeženém okamžiku manželku technika (kterou považoval za slabší článek tandemu 😆) podrobit testu, jakým způsobem má Movistar toto nebezpečí ošetřeno. Manželka obstála na výbornou – bez zaváhání vychrlila odborný výklad, kterak její manžel části nechráněného kabelu obaluje nařezanými kusy plastových chráničů, aby se k nim myši nedostaly. Vr. byl nadmíru spokojen a „pro jistotu“ se šel ještě zeptat technika samotného… a to neměl dělat. Ten mu totiž s bezelstnou upřímností prozradil, že na odhalené kabely v šachtě dlabe 😱. Zneklidněný Vráťův dotaz: „A co myši???“, odbyl ujištěním, že v Maguezu myši kabely nehryžou 🤣🤣🤣.
Po 9 měsících strávených ve studeném Německu odjela na dovolenou do teplého Španělska a dovolená se protáhla 🤪. Na Lanzarote původně dorazila za svým španělským přítelem, později se za něho vdala a když po pár letech odložila růžové brýle, ukázalo se, že půvaby ostrova výrazně převyšují kvality manžela. A tak manželství nevydrželo, ale láska k ostrovu zůstala a ona tady natrvalo zakotvila. Žije tu už téměř 30 let a stejně dlouho pracuje v hotelu VIK hotel San Antonio v Puerto del Carmen, což je jeden z prvních velkých hotelových komplexů, které na ostrově vznikly. Zastává pozici vedoucí recepce a šéfuje 13 zaměstnancům. Jak sama říká, v téhle práci se našla, protože den co den může pomáhat lidem tím, že se snaží vyřešit jejich problémy. 
Dáša byla původní profesí fotomechanička, tak jako její rodiče. Není tedy divu, že od nich zdědila vášeň pro fotografování, o čemž ostatně svědčí její fotky. Zejména ty, na nichž jsou zachyceny přírodní scenérie, nezapřou, že jsou dílem poloprofesionála.
Nedílnou součástí jejího života je fenka Shiva, která nedávno oslavila 9 let. 
Dáša taky ovládá umění, jak si zpříjemnit a užívat život – například pikniky v přírodě, pro které si pořídila i přenosný skládací grill! 👍 
Kromě toho se na ostrově za ta léta vyzná jako málokdo… Bez ní bychom např. jen těžko objevili skvělou pizzerii Daniele Pizza Al Taglio v Playa Honda a některé další vychytávky.