Mnoho místních si velmi zakládá na svých chovech holubů, se svými opeřenci obrážejí nejrůznější výstavy a soutěže a být holubářem je tady obecně společensky vysoce ceněno. Proč?, to je nám záhadou. Kromě chovných holubů (kteří jsou, doufejme 🤔, očkovaní a pod dohledem veterinářů) tady žije navíc velké množství divokých holubů a taky hrdliček. Oba druhy přenášejí svými výkaly spoustu chorob, z nichž některé jsou pro člověka velmi nebezpečné. V kontinentální Evropě se to ví a mnoho větších i menších měst vynakládá na boj s holuby nemalé prostředky. Ne tak na Lanzarote.
A teď to hlavní: vzhledem k místnímu katastrofálnímu nedostatku vody byla do nedávna naprostá většina obyvatel odkázána u užitkové vody POUZE na dešťovku, která během roku napršela na střechy a vybetonované dvorky domů a odtud stekla do podzemních nádrží (tzv. aljibes) o kapacitě až desítek tisíc litrů. Tato voda se pak používala na praní, úklid domácnosti, zalévání, ale i k vaření a osobní hygieně. Představa záchytných ploch pro dešťovou vodu pokrytých holubími výkaly je proto mimořádně odpudivá 🤮.
Holoubci si lásku a péči místních obyvatel užívají a na oplátku kálí všude, kde se dá. Na chodníky, náměstí i dětská hřiště… 🙈