Když na La Graciosu shlížíte z útesů Lanzarote, jeví se jako místo na konci světa. Zejména za soumraku působí pohled na pár světýlek na pobřeží až trochu tísnivým a skličujícím dojmem ostrůvku ztraceného v oceánu, obydleného jen pár zoufalci vydanými na pospas živlům, zcela opuštěnými a velmi osamocenými.
A pak připlujete, a váš dojem je úplně jiný – najdete poklidné, ospalé, ale velmi přívětivé městečko, jehož lenivou atmosféru jen na chvíli rozčeří pár turistů vystupujících z lodi. Útesy a siluety sopek Lanzarote lemující prakticky celý horizont ve vás navodí dojem, že La Graciosa se nachází v samotném centru dění 🤩. 
Městečko Sebo je navíc (přes písek v ulicích) velice upravené, fasády natřené, okna a dveře nalakované, na zápraží květinová výzdoba (některé ulice na Lanzarote by si mohly vzít příklad 🙈…)
Zvolili jsme klasickou trasu po nejvýznamnějších zastávkách, tj. :
- po úbočí kopce Agujas Grandes – ten s překrásnou kresbou v různých odstínech hnědé a okrové (která ale vyniká jen z dálky) do osady Pedro Barba přebudované na turistické ubytování pro ty, co touží po relaxu zcela odříznuti od civilizace. Tuto zdánlivou idylu poněkud narušují džípy s turisty, které sem zajíždějí, aby i ostatní viděli, jak vypadá odříznutí od civilizace 🤣;
- vykolíkovanou půvabnou cestičkou oblastí zlatých písečných přesypů a Montaña Bermeja jsme pokračovali na ikonickou Playa de Las Conchas. A tady musím podotknout, že ačkoli už jsme s Vr. za svůj dlouhý život viděli pěkných pár „nejkrásnějších pláží světa“, tahle by se uvedené soutěže mohla směle zúčastnit a zdaleka by nebyla bez šancí. Fotky její krásu zdaleka nevystihují a popis: „bílý písek, rudá hora, průzračné tyrkysové moře, skála vystupující z moře a nikde nikdo“ už vůbec ne. O to víc člověka štve, že právě tady občas přistávají ilegální imigranti 🙈…
- zpátky do Sebo, které projdete za pár minut. Chtěli jsme se ještě zajet podívat na Playa de La Cocina, která je taky vyhlášená svou malebností, ale ze Sebo je to na kole problém a tak jsme se na Playa del Salado otočili s přesvědčením, že nic krásnějšího, než Playa de Las Conchas už na La Graciose stejně k vidění není.
Jak jste, přátelé, pochopili trasu jsme projeli na kolech. Další možností je najmout si džíp s řidičem, anebo jít pěšky (trasa je dlouhá přibližně 22 km). Zvolíte-li kolo, vzhledem ke kvalitě cest (většinou hluboká roleta) budete mít s největší pravděpodobností – tak jako my – druhý den problém si sednout. Naproti tomu, cesta džípem v sobě skrývá zase určité riziko vyraženého zubu 😆…